Kterak se jedna stará venkovská škola stala domovem pro pražskou rodinu

Pár vesnických domků, lipová alej a necelé dvě desítky starousedlíků. Poklidná atmosféra místa a majestárnost historické školní budovy okouzlily Miloše Staňka  a jeho ženu Lucii natolik, že se pro koupi rozhodli ještě dřív, než poprvé společně vkročili dovnitř.

Text: Martin Černý

Byla kdysi jedna stará škkola

Když začal Miloš přemýšlet o místě, kam by rád jezdil o víkendu, představoval si starý statek nebo nějakou typickou venkovskou usedlost. Dlouho se mu nedařilo najít nic, co by ho chytilo za srdce. Ve chvíli, kdy už to skoro vzdal, jej zaujal inzerát s obrázkem bílé budovy staré školy, která posléze sloužila jako pekárna. „Odpověděl jsem, ale dlouho se nic nedělo a já na celou záležitost zapomněl,“ vzpomíná. „Za čas, když jsme se ženou pospíchali do Prahy na pracovní večeři, mi najednou zavolali, jestli chci vidět tu pekárnu.“ A protože náhodou byli jen pár kilometrů odsud, jeli se tam podívat. „ Zařízení pekárny už bylo sice odvezené, ale prostoru vévodila skříň na elektřinu, bílé kachlíky na zdech, spleť trubek a rampa pro dodávky. “Přesto jsme hned věděli, že je to přesně to, co hledáme,„ říká Miloš. Od chvíle, kdy Staňkovi uvidělli zchátralý interiér “pekárny„ poprvé, už uběhla víc jak desítka let a vše za fasádou se i přes hodně náročné začátky změnilo k nepoznání.  

Vrstva po vrstvě

Postupně Staňkovi odstranili vše, co souviselo s výrobou pečiva a k překvapení všech pak pod vrstvami staré výmalby a vápna na klenutých stropech řemeslnící objevili sto let staré ornamenty. Při rekonstrukci došlo i na opravu pískovcových zárubní a historické části schodiště. „Když jsme s Lucií procházeli domem, jakoby s námi komunikoval, a ten prostor přirozeně nabízel jednotlivá řešení. Při samotné rekonstrukci jsme spolupracovali s naší kamarádkou – architektkou, která byla sejně nadšená  jako my a snažila se zachovat co nejvíc původních prvků,“ vzpomíná Miloš na začátky v Hradišťku. Dnes je pro rodinu srdcem domova rozlehlá kuchyně, kde se nejen dobře vaří a peče, ale také setkává s přáteli. Milošova rodina také přirozeně zapadla do místní komunity a to nejen proto, že pozemek kolem školy zůstává neoplocený, aby nenarušoval celkovou harmonii místa, které se nejspíš jednou stane pro tuto rodinu trvalým bydlištěm.

Mohlo by se vám líbit

ANKETA: Vybrat tu nejkrásnější chalupu je oříšek. Dáváte přednost roubence, statku nebo modernímu pojetí? 

Galerie: Galerie: Rodinné bydlení ze staré školy

12 fotek 13 fotek