Některé věty si pamatujeme líp než telefonní čísla. České filmové hlášky zlidověly tak, že je používáme v běžném životě, aniž bychom si to uvědomili. Nezáleží, jestli jste fanda klasik, nebo vás víc baví devadesátkový humor. Každý máme nějakou tu oblíbenou hlášku, která nás rozesměje nebo připomene dětství.
Když se řekne česká filmová hláška, člověku naskočí desítky okamžiků. „Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš.“ „Já ti dám pár facek, až ti zaskočí i ta lentilka v nose.“ Nebo legendární: „Chčije a chčije.“ A co teprve ty momenty, kdy stačí jen slovo. Třeba „Kroupa“ nebo „Vyhoď ho, Honzo!“ A všichni víme, odkud vítr fouká. České filmy zkrátka umí trefit pointu, vystihnout charakter i situaci jedinou větou.
Protože jsou naše. Vyrůstali jsme na nich, viděli je stokrát a pořád nás baví. V hláškách se odráží český humor. Trochu ironický, trochu absurdní, často suchý, ale vždycky trefný. Navíc mají schopnost spojovat generace. Když děda cituje Černé barony a vnuk odpoví hláškou z Pelíšků, je to důkaz, že český filmový jazyk má pořád sílu.
Zkuste si náš kvíz a zjistěte, jak jste na tom. Možná si vzpomenete na dávno zapomenuté scény, možná se pobavíte, možná zjistíte, že je čas si znovu pustit Svěráka, Menzela nebo Vorla. A nebo si prostě jen řeknete: „To chce klid a nohy v teple.“
autorský článek
79 Kč
79 Kč
84 Kč
