Přejít k hlavnímu obsahu
Řemesla

Opus pro šikovné prsty a dřevěné paličky

Info ikona
Před paličkováním je třeba namotat na dřevěnou pličku bavlněnou či lněnou přízi

Melodický klapot krajkářských paliček slýchala Martina Rejzlová v dětství často. Vždyť její mamika je známá krajkářka. Není proto divu, že jí toto řemeslo přirostlo k srdci a dodnes je jejím největším koníčkem.

Eva Všetíčková | 5. 07. 2022

Jak sama říká, paličkovat uměla ještě dřív než číst a psát. Řemeslo se totiž v jejich rodině dědí už po několik generací. Ještě děda prý často dřív než šel do školy, musel upaličkovat kus krajky, aby bylo na živobytí. Magii této tvorby, klapot dřevěných paliček, vyprávění a atmosféru společenství žen, kde každá vytvářela svůj vlastní příběh schovaný do titěrné struktury z bílých nitek, si Martina zamilovala už jako malá.

Co se v mládí naučíš

"Vyrůstala jsem obklopená krajkářkami, protože paličkovala jak moje maminka Jana Štefková, tak skoro všechny naše sousedky. Základy jsem tak měla jak doma, tak z takovýchto setkání, kde se stejně jako za starých časů při společné práci probral život ve městě od A do Z," říká Martina. Když poprvé zkoušela vzít do ruky paličky, byly jí čtyři roky. V pěti letech už uměla jednoduché vzory. Po základce začala sice studovat ekonomickou školu, odpoledne pak chodila do krajkážské. Zájem o lidové umění, zvyky, tradice a folklor ale nakonec rozvinula během studií etnologie. Solu s maminku vedla kurzy paličkování, chystala a stále chystá výstavy, setkání a workshopy při Krajkářských slavnostech, které se v jejím rodném Vamberku konají každoročně začátkem prázdnin.

Info ikona
Martina Rejzlová a její figurální krajka

Krásné tradiční žemeslo

Martina také připravuje kolekce paličkovaných šperků a různé figurální doplňky. Ty v repertoáru současných vambereckých krajkářek nahradily tzv. vláčkovou krajku, jež zdobila bohaté moravské kroje a kterou zdejší ženy dříve vyráběly na zakázku obchodníků, takzvaných faktorů. Jak sama říká, krajka je jejím osudem. Po škole vyjížděla na zkušenou do Španělska či Itálie a učila se tam jejich techniku a předávala tu vambereckou. U paličkování také nejčastěji relaxuje – jejím oblíbeným materiálem je kromě bavlny a lnu také leonské předivo neboli dracoun. Okouzlily ji také barevné japonské příze. Jestli vaše cesta někdy povede přes Vamberk, zastavte se v jejím obchůdku s krajkářskými potřebami, který najdete snadno – nachází se v přízemí zdejšího Muzea krajky.

Info ikona
Vznik vamberecké krajky

Paličkovaná krajka vzniká křížením a prohazováním nití navinutých na dřevěných paličkách, vyrobených z dřeva ovocných stromů, ideálně švestek. Nitě se z nich odmotávají a přišpendlují na předkreslený vzor – podvinek. Ten je upevněný na podušce vycpané slámou nebo senem – herduli. Podvinky si krajkářky vytvářejí většinou samy.

Zdroj: Venkov a styl