Dnešní zaměstnanecká ubytovna dříve zvaná Šalanda: Zapomenutá noclehárna pro pivovarské dělníky a tovaryše

Toto zvukomalebné slovo bude jistě povědomé především milovníkům piva. Není to náhoda... Šalanda označuje velkou místnost, kde kdysi přespávali stálí pivovarští (a někdy i mlýnští) dělníci spolu s tovaryši, kteří putovali od pivovaru k pivovaru. Slovo šalanda dodnes vyvolává příjemné asociace – mnoho restaurací a útulných hospůdek nese právě toto jméno. Veselo bývalo i v těchto pivovarských šalandách, neboť deputátní pivo bylo pro zaměstnance jedním z oblíbených benefitů. Dokladem toho je pijácká odrhovačka „Chvála šalandy,“ oblíbená za starého mocnářství, zpívaná na melodii písničky Na tom Pražskym mostě se slovy: „V našem pivovaře šalanda se skvěje, a v ní duch se zotavuje, srdce pookřeje.“

Strohé a ne zrovna bezpečné bydlení

Ve skutečnosti však nebylo bydlení na šalandě žádnou idylou. Jednalo se o velmi spartánské ubytování, jak se lze dočíst například v Hrabalových Postřižinách. Na šalandě, kde pobýval i hovorný strýc Pepin, spali pivovarští dělníci po osmi na prkenných palandách, a občas se tu strhla rvačka. To, že v pivovarech bývalo veselo, ale také ne zcela bezpečno, potvrzují i zprávy z dobového tisku. V roce 1907 se například odehrály dva případy, které stály za zaznamenání. První se stal v Praze na Smíchově: „V šalandě akciového pivovaru na Smíchově se včera pohádal devatenáctiletý sladovnický Josef Kovářík s bednářem Procházkou, který se tak rozčílil, že vytáhl nůž a vrazil ho kamarádovi do prsou.“ V druhém případě v Plzni šlo naštěstí jen o krádež: „Františkovi Kroupovi, sladovnickému pomocníkovi v akciovém pivovaře, byla ukradena z uzamčeného kufru v šalandě černá, obstárlejší peněženka s pěti zlatníky a třemi dvacetihaléři. Zloděj, který zámek otevřel paklíčem, peněženku vyndav a kufr znovu pečlivě uzamkl.“

Další zapomenutá slova spojena s historií pivovaru

Šalanda není jediným pozapomenutým slovem spojeným s historií vaření piva. Stačí se podívat na tradiční sladovnický a pivovarnický znak. Lopata, zvaná vidrovačka, se používala ke kypření klíčícího ječmene; limpy byly dřevěné nástroje s otvorem pro ruku k obracení sladu; dřevěný šoufek s dlouhou násadou sloužil k okysličování mladiny před zakvašením, a hřeblo k shrnování kvasnic.