Štědrý den plný kouzel: Poznejte staré vánoční tradice, které můžete dodržovat i dnes

Dřív se Štědrý den nebral jako běžné volno, ale jako magický čas, kdy je svět lidí a svět „někde za oponou“ k sobě blíž. Co se ten den dělalo nebo nedělalo, mělo vliv na zdraví, úrodu i vztahy v celém dalším roce. Dnes máme místo polí hypotéky a místo krav psa, ale princip je stejný. Touha po štěstí, jistotě a troše zázraků se nemění. A některé zvyky si můžete bez problémů zkusit i v paneláku.

Štědrý den začínal půstem a vodou ze studny

Ráno na Štědrý den se vstávalo brzy. Lidé věřili, že kdo se hned po rozednění opláchne studenou vodou z potoka nebo studny, zajistí si pevné zdraví na celý rok. Nešlo jen o otužování, ale i o symbol očisty před svátky. Běžný byl také půst až do první hvězdy. Dětem se slibovalo, že uvidí zlaté prasátko, dospělí si spíš hlídali, aby se nepřejedli už dopoledne. Na venkově to mělo i praktickou stránku. Bylo potřeba připravit jídlo, stůl, zvířata, dřevo, vodu. c na sociální sítě, řešila se úplně jiná logistika.

Magický stůl, pecen chleba a devatero jídel 

Než se rodina posadila ke štědrovečerní večeři, bylo dost práce jen se samotným stolem. Na desku se rozprostřelo nevymlácené obilí, které mělo zajistit úrodu. Na něj přišel bílý ubrus, často jediný slavnostní v domě, a doprostřed se položil pecen chleba. Chleba symbolizoval jistotu, že se rodina uživí. Pod ubrus se dávaly vzorky semen všech plodin, které chtěli příští rok sít. Kdo si chce tenhle zvyk připomenout, může si dnes pod ubrus schovat pár zrnek obilí, hrst fazolí nebo semínka rajčat a bylinek. Všechno se pak přidalo k sadbě, aby pole i zahrada dobře rodily. Na stole mělo být devatero jídel, protože devítka byla číslem úplnosti a ochrany. Nešlo o to mít devět druhů zákusků, ale spíš symbolicky projít tím, co hospodářství dalo. Luštěniny, zelí, jablka, sušené ovoce, ořechy. Dnes to klidně zvládnete jednoduše. Polévka, ryba, salát, kousek pečiva, ovoce, kompot, ořechy, něco sladkého a sklenka vína do počtu.

Šupina pod talíř a seno pod stolem pro peníze i soudržnost

Na Štědrý den se nemyslelo jen na jídlo, ale i na peněženku a rodinné vztahy. Pod talíře se dávala kapří šupina nebo drobná mince, aby se doma celý rok držely peníze. Šupina se pak nosila v peněžence, někde ji lidé schovávali za obraz nebo k rodnému listu. Pod stůl se dávalo seno nebo sláma. Připomínalo Betlém a zároveň mělo přinést štěstí dobytku. Dnes může seno symbolicky zastoupit pár stébel nebo malý svazek, který dáte dětem pro štěstí na památku. Zajímavý je i zvyk, kdy se nohy stolu omotaly řetězem. Ten měl rodinu držet pohromadě a chránit dům před zloději. V moderní verzi stačí obyčejný provázek nebo stužka, důležitý je ten záměr držet při sobě.

Krájení jablka, lodičky z ořechů a tichá proroctví

Po večeři přicházela ta zábavnější část Štědrého dne. Jedním z nejznámějších zvyků je krájení jablka napříč přes jadřinec. Pokud se v něm objevila hvězdička, znamenalo to zdraví a soudržnost rodiny. Kříž se bral jako varování před nemocí nebo smutkem. Pěkný tichý rituál je pouštění lodiček ze skořápek ořechů. Do poloviny skořápky se vloží malá svíčka a všechny se pustí na vodu v míse. Kdo má lodičku u břehu, zůstane prý víc doma, kdo pluje ke středu, má před sebou změnu a cesty. Děti tenhle zvyk milují, i když nevěří na věštby. Je v něm cosi uklidňujícího, dívat se na plamínky, které se mírně houpou na vodě. Dodnes se někde udržuje lití olova nebo vosku do studené vody. Z tvarů se čte, co nás asi čeká. Kolo značí štěstí, srdce lásku, cestička změnu a cestování. V moderní domácnosti klidně použijte vosk ze svíčky. Podstatné je společné chvilkové soustředění a fantazie.

Štědrý den jako velká otázka: Kdo se vdá, kdo zůstane doma?

Různé věštby pro svobodné patřily ke Štědrému dni stejně pevně jako kapr. Dívky házely střevíc přes rameno ke dveřím. Pokud špička směřovala ven, mělo je čekat stěhování a svatba. Když pata ukazovala do světnice, měly podle pověry zůstat doma. Oblíbené bylo i krájení jablek se slupkou. Dívka se snažila oloupat jablko v jednom dlouhém pruhu, ten pak hodila za sebe a z výsledného tvaru se snažila poznat první písmeno jména budoucího muže. Kdo chtěl jít ještě dál, mohl jít o půlnoci ke kurníku a zaklepat. Když se ozval kohout, svatba byla na spadnutí. Když kdákala slepice, zůstala z toho jen zábava.

Na Štědrý den se nešije, nevěší prádlo ani nezametá

Vedle přání štěstí existovala i dlouhá řada zákazů spojených se Štědrým dnem. Nešlo o šikanu hospodyně, spíš o snahu donutit lidi konečně zpomalit. Nepralo se, nevěšelo prádlo, aby se prý někdo z blízkých neoběsil, nevyhazoval se popel ani žhavé uhlíky, aby neodešlo štěstí z domu. Zametat se moc nemělo, protože by se z domu vyhnali předkové, kteří se podle víry vraceli podívat na rodinu. Časté bylo i pravidlo, že se během štědrovečerní večeře nevstává od stolu. Kdo vstane, tomu hrozí, že se příštích Vánoc nedožije. Dnes to bereme s nadhledem, ale má to praktickou pointu. Když všichni u stolu zůstanou, nikdo neběhá pro mobil, televizi nebo uklízet talíře. Všichni jsou prostě chvíli spolu.

Zdroj: lideazeme.cz, vanocniretezy.cz, kudyznudy.cz