Svátek svatého Mikuláše: Jaká je jeho historie a proč ho doprovází čert

Mikulášské tradice jsou odlišné v různých zemích i krajích. V podstatě se ale vždycky jedná o svátek štědrosti, lásky a úcty. Oslavy svátku svatého Mikuláše byly pro naše předky oživením klidného rozjímání v adventním čase. V Čechách jsou nejstarší záznamy o mikulášské nadílce z 13. století. Na mnoha místech se konaly mikulášské trhy, vesnicemi chodily průvody, kde bývalo i více Mikulášů a dalších masek. Ne všude chodil i čert, v některých oblastech plnil jeho funkci třeba obecní policajt. Někde dávaly děti punčochu na dárky za okno, jinde Mikuláš navštěvoval stavení a děti obdaroval osobně. Tak, jako dnes Mikuláš chce slyšet básničku nebo písničku, mohl si dříve vyzkoušet děti i z modlitbičky. Nadílka pro hodné děti mívala podobu cukrovinek, jablíček a ořechů, dětem, které zlobily, hrozila „odměna“ v podobě uhlí nebo brambor.  

Laskavý a spravedlivý Mikuláš Divotvůrce

Mikuláš se narodil na konci 3. století ve městě Patara (dnešní Gelemis v Turecku) do bohaté rodiny řeckých křesťanů, pravděpodobně obchodníků s rybami. Byl velmi zbožný a když osiřel, rozdal dědictví chudým a vydal se na cestu k Božímu hrobu. Po návratu do vlasti byl vysvěcen na kněze. Nejprve se zasvětil asketickému životu a stal se opatem kláštera v Myře. Po smrti myrského arcibiskupa zvolili biskupové Mikuláše jeho nástupcem. Z této pozice ještě více pracoval na ochraně chudých a potřebných, stál u zakládání nemocnic a různých dobročinných institucí. Bojoval za šíření křesťanské víry a zároveň chránil každého slabého, trpícího nebo ukřivděného či nespravedlivě obviněného. Jeho nástup na arcibiskupský trůn v Myře v Lykii (dnešní Demre v Turecku) vyvolal hněv pohanů, kteří je zatkli a podrobili mučení. Propuštění se dočkal po nástupu Konstantina Velikého a dál se věnoval své pastorační činnosti. Podle legendy byl obdařen darem zázraků a zachránil mnoho lidí, jak za svého života, tak po své smrti. Proto je někdy nazývaný také Mikulášem Divotvůrcem.

Jeden z nejuctívanějších svatých

Svatý Mikuláš zemřel 6. prosince 343. Jeho obliba mezi lidmi nepřestala růst ani když opustil tento svět. Za svatého jej postupně uznaly všechny křesťanské církve. Kult tohoto spravedlivého a štědrého muže se šířil do dalších zemí a od 10. století také do Evropy. Většina Mikulášových ostatků je dnes v bazilice svatého Mikuláše v Bari v Itálii a menší část z nich v kostele svatého Mikuláše na ostrůvku Lido v Benátkách. Do země je odvezli italští námořníci před vpádem muslimů do Byzance. Svatý Mikuláš je uctíván jako patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů a vězňů. Jde o jednoho z nejoblíbenějších svatých v celém křesťanství, ve východních církvích je druhým nejuctívanějším po Panně Marii.

Smyslem mikulášské nadílky není vyděsit děti

Mikuláš symbolizuje dobrotu a spravedlnost, je velkým ochráncem a dětem přináší drobné dárky v podobě sladkostí nebo ovoce. I když se různé rituály v průběhu let trochu měnily, podstata zůstává stejná: odměna za dobro a varování před následky špatných činů. Moderní Mikulášské besídky nebo rodinné oslavy Mikuláše by se ale nikdy neměly zvrhnout v hrůzyplnou „výchovnou lekci“ s pomocí čerta. Ten má být pouze symbolem a inspirovat k tomu, abychom se také duchovně naladili na vánoční svátky. Tato tradice má za smysl být příjemnou předzvěstí Vánoc a také připomínkou významu laskavosti, štědrosti a spravedlnosti.

Mohlo by se vám líbit

Kvíz: Jak dobře znáte tradiční i netradiční vánoční cukroví?