Tradice: Druhá šance aneb Když se kastelán zamiluje

TEXT: LIBOR HRUŠKA  

Při porovnání fotografií Tiché z roku 2008 s těmi současnými se člověku skoro nechce věřit, že byly pořízeny na stejném místě. Nadšenci ze spolku Hrady na Malši, kteří si zříceninu tvrze ležící v katastru Dolního Dvořiště před čtrnácti lety pořídili, odvedli obrovský kus práce. Na hlavní věži vyrostlo obytné hrázděné patro se šindelovou střechou a v areálu přibyly i další budovy. Tvrz se vrátila do časů své někdejší slávy, dostala druhou šanci. 

Mohlo by se vám líbit

Druhá šance: Vína místo hřebíků

Začalo to na Pořešíně 

Jak název spolku napovídá, není Tichá jedinou ze středověkých památek, kterou jeho členové a podporovatelé na jihu Čech zachraňují. Pod svá křídla vzali ještě zříceniny Velešín, Sokolčí, Louzek a Pořešín. Na posledním jmenovaném hradě to před dvaceti lety celé začalo. Z iniciativy místního patriota Radka Kocandy vznikla Společnost pro hrad Pořešín, jejíž členové se rekrutovali z nejrůznějších profesí. Později se přidali také zástupci okolních obcí, přibyly další hrady a změnil se název spolku. Kocandovi a jeho kolegům se pro projekt podařilo nadchnout i osobu nejpovolanější – archeologa Tomáše Durdíka. Specialista na českou hradní architekturu a známý popularizátor středověké kultury byl až do své smrti v roce 2012 čestným předsedou spolku. „Nic lepšího jsme si nemohli přát. Na začátku jsme měli pouze nejasnou představu, jak na hrady vracet život, a v osobě profesora Durdíka jsme získali tu nejsilnější možnou odbornou záštitu,“ vzpomíná Radek Kocanda. On sám přitom historické vzdělání nemá, vystudoval vysokou dopravní v Žilině. „Historie mě ale ve škole vždycky bavila a cítil jsem, že pro zdejší zanedbané památky prostě musím něco udělat,“ říká předseda spolku.  

Mohlo by se vám líbit

Druhá šance: Na první koleji... DŘEVÁK! Místo, kde to nyní žije

Na dohled od ‚čáry‘ 

Hrad Pořešín u Kaplice byl pro Radka Kocandu láskou na první pohled. Doslova ho vysekal z trní a stal se zde kastelánem. V případě Tiché se náhlé vzplanutí nekonalo. Tvrz založená za posledních Přemyslovců byla v dezolátním stavu a poničené bylo i její bezprostřední okolí. Obytným účelům nesloužila už dlouho, koncem 18. století ji dal tehdejší majitel Jan Buquoy přestavět na pivovar. Na starých černobílých fotografiích jsou vidět zděné chalupy nalepené na hlavní věž. Ty byly zbourány po druhé světové válce, kdy Evropu rozdělila vedví železná opona. Ostnaté dráty vedly jen sto metrů od tvrze.

V 70. letech se uskutečnil zmiňovaný pokus o demolici věže, neboť podle pohraničníků mohla představovat pro socialistické Československo bezpečnostní riziko. Až tři a půl metru silné stěny však výbušninám odolaly. Větší škody na Tiché paradoxně napáchalo svérázné hospodaření zdejších družstevníků. Způsobili velké ekologické škody. „Běžně tu vylévali na zem sudy vyjetého motorového oleje a do věže vyhazovali odpad. My se přesto tvrze ujali. Jen úvodní vyčištění celé lokality nás stálo obrovské peníze,“ popisuje dobrodruh Radek Kocanda. Následovalo několik archeologických výzkumů, při nichž byly odkryty základy druhé věže a sklepy původního paláce. 

Mohlo by se vám líbit

Druhá šance: Janúšovo v Žítkové aneb Záchrana chátrající usedlosti

Co způsobil jeden střep 

Při kácení náletových dřevin rostoucích na koruně věže se našel střep z kachlových kamen. Nebýt toho nálezu, vypadala dnes obnovená tvrz zcela jinak. Na jeho základě se spolek Hrady na Malši po dlouhých diskusích rozhodl vrátit na věž obytné hrázděné patro a vybavit ho replikou středověkých kamen. Všechny práce se dělaly pouze pomocí technologií, které byly dostupné středověkým stavitelům. Složitého úkolu se ujal zkušený tesařský mistr Petr Růžička. „Samotná stavba byla jedním velkým experimentem. Do té doby nikdo nevěděl, jak přesně se dřív vztyčovaly vysoké krovy, například ten na pražské Mostecké věži. U nás na Tiché si to mistr Růžička v praxi vyzkoušel,“ říká Radek Kocanda. Jak se stavební experiment povedl, se každý může přesvědčit na vlastní oči. Pokud vše půjde podle plánu, otevřou se brány tvrze pro veřejnost už v červnu. Nahoru na 25 metrů vysokou věž se vyplatí vystoupat už kvůli výhledu na Šumavu a Novohradské hory. 

Mohlo by se vám líbit

Tradice, kterou stojí za to znát: Cesta proti proudu času

Zajímavosti:  

• Věž slouží od roku 2022 návštěvníkům zároveň jako rozhledna s výhledem na Šumavu i Kamenec, nejvyšší vrchol české části Novohradských hor.  
• Před čtrnácti lety na kopci nad rybníkem Hláska ze země trčely pouze ruiny hlavní věže. Celý areál byl navíc nasáklý vyjetým olejem a dalšími chemikáliemi.  
• Náletové dřeviny na vrcholu věže živořily desítky let. „Byly to vlastně takové přírodní bonsaje. Za jalovec, který je zachycen už na fotkách z roku 1906, nám jedna paní nabízela nevídanou sumu. Nepodařilo se ho ale přesadit,“ vypráví Radek Kocanda. 
• Tichá je dnes součástí Dolního Dvořiště. Na starých mapách a pohledech najdeme nejen původní německý název vsi, Oppolz, ale i mnoho po válce zbořených domů.  
• V areálu se uskutečnily archeologické výzkumy. Působili zde odborníci z Akademie věd ČR i Západočeské univerzity.  
• Tvrz si fandové historie v roce 2008 pořídili spolu s obcí Dolní Dvořiště, v jejímž katastru se památka nachází. Nyní patří výhradně spolku Hrady na Malši.  
• Součástí nové expozice budou i předměty, které archeologové našli v rozvalinách tvrze. Více na: Hradynamalsi.cz. 

Mohlo by se vám líbit

Stále žijící tradice: Když čaruje bílý písek s moukou

Galerie: Galerie: Druhá šance pro starou tvrz

7 fotek 8 fotek