O tři tisícovky vzácných ručně psaných knih se ve Strahovském klášteře v blízkosti Pražského hradu stará Jan Pařez. Nejstarší exemplář pochází z 9. století.
TEXT: Libor Hruška
Již bezmála devět století shlíží ze Strahova na Prahu klášter řádu premonstrátů. A stejně dlouho funguje i zdejší knihovna, která patří k nejkrásnějším v Evropě. Při vyslovení jejího názvu se většině lidí vybaví dva nádherné historické sály – mladší Filosofický a starší Teologický. Ten druhý, jenž je zachycen na našem úvodním snímku, vznikl počátkem sedmdesátých let 17. století. Jde o nejstarší část dnešní knihovny, a jak jeho název napovídá, v policích po obvodu sálu je uložena především církevní literatura. Například většinu severní stěny zaujímají nejrůznější vydání Bible. Jedná se o cenné svazky, ty nejvzácnější exempláře jsou ale zrakům běžných smrtelníků skryty.
Ve speciální trezorové místnosti s ohnivzdornými dveřmi jsou uloženy kupříkladu všechny rukopisy. Ty tvoří, stejně tak jako v jiných historických knihovnách, pouze nepatrný zlomek sbírky. Ručně psané knihy samozřejmě nepřestaly vznikat ani po příchodu knihtisku, Gutenbergův vynález z nich ale udělal v celkovém objemu knižní produkce okrajovou – nicméně obsahově stále velmi významnou – záležitost. Strahovská knihovna má dnes téměř čtvrt milionu svazků, z toho pouze tři tisíce jsou rukopisy. „Není to ale vůbec malé číslo, knihovna je v tomto ohledu vedle Národní knihovny nebo Knihovny Národního muzea jednou z nejvýznamnějších u nás,“ upozorňuje Jan Pařez, který v klášteře působí jako kurátor sbírky rukopisů už od roku 1990.
Když na Strahov nastupoval, bylo mu necelých třicet let. Klášter tehdy patřil státu a knihovna spadala pod Památník národního písemnictví. O pouhý rok později se celý areál vrátil premonstrátům, které odsud komunisté vyhnali v padesátých letech. „A já přešel jako takový kus inventáře. Ze začátku jsem měl obavy, jestli mou práci nebude někdo cenzurovat, u premonstrátů jsem se ale setkal s velice liberálním přístupem. Nikdo se mě například nikdy oficiálně neptal, jestli jsem katolík, nebo ne,“ vzpomíná Jan Pařez.
Mladý knihovník měl štěstí, že mohl být u toho, když se čtyři desítky let zanedbávaná knihovna začala měnit v moderní instituci. Opraveny byly historické prostory, zlepšily se klimatické podmínky pro uložení knih i služby pro badatele. Začalo se také s digitalizací. „Jsem moc rád, že jsem u toho mohl být a sám se trošku na vzniku nové koncepce knihovny podílet,“ říká. Jan Pařez není klasickým knihovníkem. Vystudoval archivnictví a pomocné vědy historické, mezi něž patří například nauka o písmu – paleografie, nauka o literárních rukopisech – kodikologie, nauka o úředních písemnostech – diplomatika, nauka o pečetích – sfragistika nebo nauka o znacích – heraldika. A právě pomocné vědy historické jsou jedním z klíčů k pochopení starých rukopisů. Ostatní strahovští knihovníci se specializují především na tištěné knihy, pouze Jan Pařez si poradí i se čtením ručně psaných textů a klasifikací některých, především úředních písemností. Není to přitom vždy snadné. Strahovská sbírka je pestrou směsicí svazků nejrůznějšího stáří, provenience i zaměření. Najdeme tu bohatě iluminovaná díla a vedle nich knihy bez jediné ilustrace.
Nejstarším ze zdejších rukopisů je takzvaný Strahovský evangeliář, který byl sepsán ve francouzském městě Tours kolem roku 860, tedy ještě před tím, než na Velkou Moravu dorazili křesťanští misionáři Konstantin s Metodějem. Pro české dějiny má pak mimořádný význam na Strahově uložený latinsky psaný Letopis Jarlochův, který na počátku 13. století vytvořil opat premonstrátského kláštera v Milevsku. Opat Jarloch byl jedním z pokračovatelů prvního českého kronikáře Kosmy.
Ve strahovské sbírce se najdou i mnohem mladší kousky, některé pocházejí z doby nedávno minulé. Hlavně u středověkých rukopisů bývá však velice obtížné odhalit, o jaký typ dokumentu se jedná. Dávní autoři totiž ani trochu nebrali ohledy na pozdější badatele a knihy začínali psát bez jakéhokoliv varování – často tak chybí název i autorství, o přesné dataci ani nemluvě. Pátrání po původu konkrétního rukopisu mohou znesnadňovat rovněž pozdější restaurátorské zákroky. „Osobně jsem proto velkým zastáncem odborného konzervování namísto restaurování. Mám zkušenost s tím, že restaurátoři někdy neodolají pokušení a svým zákrokem se pokoušejí starou knihu vylepšovat,“ upozorňuje knihovník. Necitlivý zákrok přitom může navždy smazat stopy nezbytné k pochopení historie konkrétního svazku.
Při kompletním restaurování se například rozvazuje stará vazba a kniha se zbavuje prachu. Staletý prach však může ukrývat důležité informace. Pokud třeba obsahuje zrníčka pylu, lze jejich analýzou zjistit, v jakém koutě světa kniha vznikla nebo kam až se se svým majitelem na cestách dostala. A ještě jeden příklad: Pokud se při restaurování stránky příliš vybělí, mohou ze starého papíru zmizet později vepsané poznámky, které někdy mají klíčový význam pro porozumění textu. Čas od času se správce strahovské sbírky rukopisů ocitne i v roli průvodce po knihovně. To když do Prahy přijedou jeho zahraniční kolegové. Právě v takových chvílích si znovu naplno uvědomí, na jak nádherném místě před více než třemi desítkami let pracovně zakotvil.
Prahu a francouzské město Tours dělí více než tisíc kilometrů. Přitom právě tady spatřil kolem roku 860 světlo světa nejvzácnější rukopis ze strahovské knihovny – takzvaný Strahovský evangeliář. Napsán byl ve skriptoriu tourského kláštera sv. Martina, odkud se později přesunul do města Trevír ležícího na území dnešního Německa. V Trevíru byla nejspíš doplněna malířská výzdoba knihy. Předpokládá se, že na Strahov se rukopis dostal už s prvními premonstráty v polovině 12. století, nelze však vyloučit, že to bylo až o celé století později, kdy Prahu navštívil kolínský arcibiskup Konrád z Hochstadenu.
Velikost 222 pergamenových listů kodexu je asi 27 × 17 cm. Rukopis obsahuje text čtyř evangelií s prology sv. Jeronýma a se stručnými obsahy jednotlivých kapitol. Významnou památkou je i honosná, rudým sametem potažená vazba kodexu, která je vidět na snímku. Ta pochází z vrcholného středověku, při výzdobě ale byly použity i starší prvky a některé další byly naopak přidány později. Nejstaršími součástmi – asi z konce 12. století – jsou kruhové terče s emailovou výzdobou, některé z bronzových pozlacených sošek, a šest broušených oválných křišťálů. Další výzdoba pochází až ze 16. a 17. století. Dnešní vzhled vazby Strahovského evangeliáře je výsledkem restaurování, jež se uskutečnilo v roce 1985. Tehdy knihovna spadala pod Památník národního písemnictví.
Venkov a styl
1 099 Kč
899 Kč
899 Kč
