Tučný čvrtek je tu a hodování potrvá až do úterní půlnoci: Pak ale pozor na ďábla v zeleném!

Oslavy konce masopustního období, které začínalo po svátku Tří králů, zahajoval čtvrtek, kterému se říkalo Tučný nebo také Tlustý. Tímto dnem nastávalo posledních šest dní těch opravdu největších masopustních radovánek, šest dní před Popeleční středou a následným dlouhým půstem. Vrcholil čas zabíjaček a stoly se prohýbaly typickými specialitami. Tradice říká, že na Tučný čtvrtek se musí člověk pořádně najíst mastného, doslova „mít hubu od omastku“, aby měl po celý rok sílu. Nepodávalo se jenom maso, ale také mastné sladké pečivo, především koblížky a boží milosti. Tučný čtvrtek jako součást masopustu má u nás tradici doloženou již za posledních Přemyslovců, ačkoli jde o zvyk pravděpodobně mnohem starší. Jeho původ se ztrácí v hlubinách času. Zdá se však, že souvisí s bakchickými svátky starých Řeků a Římanů. Bohaté hodování v tomto čase považovali za rituál pro dobrou úrodnost země na jaře.

Co na Tučný čtvrtek na stůl? Vepřo knedlo zelo, pivo i koblihy

Volba „tučného dne“ právě ve čtvrtek má původ v tom, že církev uznává středy a pátky za postní dny. Byl tedy vybrán den mezi středou a pátkem. Ve středověku a raném novověku bývalo dobrým zvykem jíst zvěřinu. Tomu, kdo tuto možnost neměl, vonělo domem maso z domácího chovu. Od 18. století se na vesnicích rozšířil zvyk masopustních zabíjaček a typickým jídlem na Tučný čtvrtek se časem stala vepřová pečeně s houskovými knedlíky a zelím, zatímco jitrnice a jelita byla součástí masopustní výslužky. V průběhu 19. století se zvyk jíst na Tučný čtvrtek „vepřo, knedlo, zelo“ rozšířil i do měst. Mezi oblíbené pokrmy ovšem patřila ten den i husa, podobně jako na svatého Martina. Na stolech nesmělo chybět pivo a mnohde také kořalka. Tučný čtvrtek je dnem masa a sladkého pečiva, zkrátka den žádoucího a organizovaného přejídání. Pokrmem, který je pro Tučný čtvrtek snad nejtypičtější, jsou koblihy. Zvyk v tento den smažit ve velkém koblihy je u nás doložen také již ze středověku a svou oblibu koblihy neztratily ani dnes. Smaží se ve vysoké vrstvě oleje a plní se nejčastěji marmeládou, povidly, mákem.

Někde v úterý o půlnoci pochovali basu, jinde Baccha

Hlavní masopustní zábava začínala o masopustní neděli. I tento den byl oběd bohatý, ale nemohl trvat příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se velmi často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. Úplným závěrem masopustu bylo úterý, kdy vesnicemi procházely průvody maškar a hrála se masopustní představení. Masky čekalo v každém stavení pohoštění - něco slaného i sladkého k zakousnutí a pivo a pálenka. Veselo bylo až do půlnoci, kdy masopustní zábava končila. Ponocný zatroubil na roh a představitel radnice všechny vyzval ke klidnému rozchodu, protože přichází středa a s ní uctivý klid a předvelikonoční půst. Někde zakončili o půlnoci muziku "pochováním basy" (symbol nastávajícího období, kdy si čtyřicet dní nezahrají), jinde o půlnoci pochovávali boha vína a opilství Baccha. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel v podobě cizince v zeleném kabátě.