U nožíře IGNÁCE

Na pozemku velkého stavení se ve svahu krčí malá kovárna, jež na pohled připomíná hobití domeček. Patří nožíři Ignáci Hlohovi, který se ve dvaceti letech rozhodl zasvětit svůj život výrobě nejstaršího nástroje, který člověku usnadňoval život. „Prvně jsem se setkal s horkou ocelí v dílně svého kamaráda,“ vzpomíná. „Tehdy jsem se pokoušel vyrobit kamenické nářadí. Pak jsem u souseda objevil starou výheň, sehnal kolejnici coby kovadlinu, vzal první kladivo, co mi padlo do ruky, a od té doby kovám.“

Uvnitř kovárny nenajdete žádnou moderní vymoženost, snad pouze elektřinu, která je tu zavedena jen kvůli světlu. Nářadí používá nožíř výhradně ruční. Kleště, škrabák nebo pilník, to všechno pochází z jeho vlastní výroby. Některé nástroje prý ale nebylo možné sehnat, a tak si sám zhotovil například ručně poháněný soustruh na dřevo, nebo se po ohlédl po historickém kousku jako v případě sto let starého koženého měchu.

Materiál na výrobu nožů dostává od kamarádů nebo jej vyměňuje za své výrobky. „Jako materiál rád používám jak staré pilníky, pružiny nebo nářadí, tak i novou ocel. Jediné, čemu se na nožích vyhýbám, je nerezová ocel. Z té dělám jen lžíce, prstýnky a podobné drobnosti. Kov čepele neleštím, nechávám ho v surové podobě opracovaný smirkem,“ říká Ignác Hloh. Podle něj je lepší, když člověka při pohledu na povrch čepele neupoutává jeho vlastní odraz, ale poctivě ukovaná ocel. Mladý nožíř za každou cenu ctí staré kovářské řemeslo. Díky tomu vznikají jedinečné kousky, které našly své majitele u nás i ve světě.

Jak se rodí nůž? Podívejte se do naší galerie a dozvíte se to!

Nože Ignáce Hloha naleznete na www.knivesbyhloh.blogspot.cz