Ptákem roku je elegán od vody, známý také jako cacorka, třasořitka, vodník či třasoprdelka

Letošní ornitologické akce odstartoval prozatím nejúspěšnější ročník lednového sčítání ptáků Ptačí hodinka (více než 36 000 účastníků sečetlo přes 780 000 ptáků). 11. února následovala další významná ornitologická událost: vyhlášení Ptáka roku 2025. Titul se uděluje pravidelně již od roku 1992. Jde bezesporu o jednu z nejoblíbenějších kampaní České společnosti ornitologické a veřejnost i média každý rok s napětím očekávají, který z opeřenců se stane aktuálním „králem“. Udílením tohoto čestného titulu upozorňují ornitologové na zajímavé ptačí druhy žijící kolem nás a vybízí veřejnost k jejich sledování a praktické ochraně. Ptáka roku vybírá Výbor ČSO, obvykle vítězí druhy, které je možné snadno pozorovat nebo se přímo aktivně zapojit do jejich ochrany.

Ptákem roku 2025 se stal konipas horský

11. února 2025 vyhlásila Česká společnost ornitologická ptákem roku 2025 konipasa horského. V naší přírodě se můžeme setkat celkem se třemi, resp. čtyřmi zástupci rodu Motacilla (konipas). Tři u nás pravidelně hnízdí (bílý, luční a horský) a jeden se objevuje jen vzácně při průtahu (konipas citrónový). Poznávacím znamením všech konipasů je dlouhý, úzký ocas, kterým téměř neustále kývají nahoru a dolů. „Teorií proč to dělají, je více. Jedna říká, že se tak chrání proti útoku predátorů. Když konipas přistane na zemi, okamžitě zakmitá ocasem. Tento pohyb může upoutat pozornost predátora a vylákat ho z úkrytu, dokud je pták ještě ve střehu a může se vyhnout ulovení. Pokud se v okolí predátor nenachází, začne se konipas krmit a v určitých intervalech pohybuje ocasem pro případ, že by se v blízkosti přece jenom nějaký objevil. Další hypotézou je, že kýváním ocasem plaší sedící hmyz, kterým se živí,“ vysvětluje Lukáš Viktora z ČSO. Neustálým pohybováním nápadně dlouhým ocasem si tento čilý ptáček vysloužil lidové názvy jako třasořitka, třasolka, cacorka a další. „Pojmenování třasořitka se vyskytovalo zejména na střední a východní Moravě, třasoprdelka v jižních Čechách, třasprdelka na západní Moravě a cacorka je doložena z Podkrkonoší. Další z pojmenování odkazují na jeho častý výskyt u vody nebo na pastvinách. Na mnoha místech se tak vžila pojmenování jako vodník, pastyrečka anebo právě konipas. U posledního slova však nelze vyloučit ani spojitost s vyhledáváním potravy v čerstvé oranici za oráčem, tj. pase se za koněm,“ sděluje Petr Procházka z Ústavu obratlovců Akademie věd České republiky.

Život konipasa horského je spjatý se zurčící vodou

Výrazně zbarvený konipas horský je u nás poměrně běžným druhem. Kromě hor a jejich podhůří ho lze zastihnout prakticky na všech vodních tocích, které mají charakter horského potoka či říčky. Spatřit ho ale můžeme i u vodních nádrží, důležitá je pro něj především přítomnost vodního proudu. Ohrožením jsou pro něj jsou necitlivé zásahy do vodních toků, klimatické změny i šíření nepůvodních druhů organismů, protože konipas potřebuje volně přístupné břehy. Udělením čestného titulu tomuto opeřenci chtějí ornitologové představit veřejnosti méně známý, ale stále poměrně běžný ptačí druh a upozornit na význam přirozených vodních toků pro živočichy, lidi i krajinu. Obnova sladkovodních ekosystémů je jedním z klíčových bodů Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a nového Nařízení EU o obnově přírody. V Česku, kde technické zásahy zkrátily délku vodních toků zhruba o třetinu a významně snížily schopnost krajiny zadržovat vodu, je toto téma mimořádně aktuální. „Konipas horský upřednostňuje především horské a kopcovité oblasti, které dávají vodním tokům potřebný spád a charakter řečišť, nevyhýbá se však ani nižším polohám, a tak na něj můžeme narazit téměř kdekoli. V Polabí a v Dolním Povltaví, stejně jako na jihu Moravy, existují hnízdiště v nadmořské výšce dokonce nižší než 200 metrů nad mořem,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO.

Spolupráce veřejnosti s ornitology je velmi důležitá

Konipas horský je již druhým ptákem z čeledi konipasovitých, který má v Česku titul ptáka roku. Oproti známějšímu a četnějšímu konipasu bílému, který byl ptákem roku 1999, je konipas horský mnohem pestřejší. Ze zimovišť ve Středomoří přilétá ve druhé polovině března. „Svým partnerům i hnízdištím jsou věrní. Místo pro hnízdění si vyhledávají v blízkosti vody, ve výšce okolo dvou metrů nad zemí nebo nad vodní hladinou. Hnízdí v dutinách a skalních štěrbinách, ale zavděk vezmou i puklinami vodních staveb a konstrukcemi lávek či mostů. Stavbu hnízda má na starosti samice. Běžně snáší pět až šest vajec a pár může zahnízdit dvakrát, výjimečně i třikrát do roka. O úspěchu hnízdění rozhoduje především počasí, které má vliv na dostupnost a množství potravy. Tu tvoří zpravidla hmyz, nicméně konipasi nepohrdnou ani pavouky, drobnými měkkýši, korýši a v jejich jídelníčku se mohou objevit i pulci obojživelníků či rybí potěr,“ zmiňuje Lukáš Viktora. Ačkoli je konipas tažný druh a drtivá většina jedinců tráví zimu v teplém Středomoří, každý rok v Česku malá část populace zimuje. Ornitologové vybízí veřejnost, aby v zimním období věnovala konipasům horským pozornost a zapisovala jejich pozorování do faunistické databáze Avif.