Co od muže nečekejte

Co od muže nečekejte

Tváří v tvář některým skutečnostem je třeba zahodit předsudky. Předsudky o tom, že vás bude muž na rukou nosit, za pravdu vám dávat, chválit, čekat, chápat. To hlavně.

Takže co od něj radši nečekat, abychom nežmoulaly vlhké cáry papírových kapesníčků a nemusely poslouchat, „jo, holka, já ti to říkala, že je stejnej jako všichni ostatní“. Jeden malý horský příklad.

Nečekejte, že na vás bude čekat, až polezete na kopec. Uvidíte jen jeho zmenšující se záda. Když vyfuníte nahoru, bude tam sedět na pařezu a jakmile padnete jako strom, co po něm ten pařez zbyl, vyskočí a se slovy „nezastavujeme se, pokračujeme“ vyrazí po cestě přes dvě údolí. Ztropíte hysterickou scénu, že už dál nejdete, a vztekle mrsknete batohem.

Nečekejte, že ho zvedne. Nafoukne se jako holub, že on se tedy fakt stejnou cestou vracet nebude (už nemáte sílu ani na zpáteční cestu) a řekne, ať si jdete kudy chcete, že on jde dál a že se někde dole potkáte. Zařvete „ty mě tu snad necháš?!“.

Nečekejte, že se ustrne. „Taková jsi nebyla, když jsem si tě bral.“ A udělá krok směrem od vás. Ze zbývajících sil hýknete, že na horách platí zákon slabšího a že půjde s vámi, i kdybyste ho měla kopat před sebou. Víte, že už sice nemůžete stát na vlastních nohou, ale hrozit nelogickým vydíráním někdy funguje. 

Nečekejte, že se lekne. Ví o vaší nemohoucnosti. I hysterii. Ta mu ale cloumá s nervy tak, že (taky trochu nelogicky) vyhodnotí, že nezbude než jít zpátky.

Nečekejte, že počká, až vstanete ze své zhroucenosti a očistíte od jehličí odhozený batoh. Vyrazí tak rychle, že už za chvíli neuvidíte ani ta záda. Zavoláte, ať, do háje, už konečně jednou počká.

Nečekejte, že i když slyší, bude reagovat. Vlajete s batohem tentokrát z kopce. Je vám ještě hůř, než když jste se šplhali nahoru. Několikrát uklouznete po kamení a když spadnete, sprostě zaklejete.

Nečekejte, že vás bude ošetřovat. Vůbec si toho nevšimne. Že chybíte, odhalí až pod kopcem u kiosku. Ve vašem ováleném batohu je jeho peněženka.

Nečekejte, že si nic neobjedná. Objedná. A vás, až doklopýtáte s potrhanými kalhoty i sebeúctou, se zeptá, jestli si taky dáte pivo. Víte, že když si ho dáte, ztuhnou vám nohy, takže budete v kiosku nadosmrti bydlet, nebo všechno povolí a vám se bude zdát, že to byl nejlepší výlet v životě. Dáte si pivo.

Nečekejte, že on by někdy řekl, byl to nejlepší výlet v životě. Dáte si ještě jedno a nahlas to řeknete sama.

Zapsala s láskou Klára Mandausová, toho času na výletě v horách.