Zeptala jsem se své dcery, ta se dlouho rozmýšlela, pak řekla, „nevím, všechny byly překvapení“ a na to se plácla do čela, „Pepča! Pepinu jsem vůbec nečekala.“ Pepina je morče, které na nás bublá, jen zašustíme igelitkou, protože v jedné má seno a je to jediný tvor, který nechce z klece utéct, naopak se do ní ihned po vyndání vrací. Moje maminka uronila slzu, že to byl lyžařský zájezd na Kaprun, protože vždycky chtěla lyžovat v Alpách, ale za socialismu to nešlo. A tak hned, jak to bylo možné, táta překvapil. Táta vyprávěl o autě na hraní, na kterém nebylo vůbec nic blýskavého, barevného atd. Prostě to bylo jen auto, v době, když byl malý, ale s indexem překvapení jako dům. A mě takhle „dostala“ pod stromem kalkulačka. Haha, vím, že se dnes dávají jako dárky na obálku k dětským časopisům. Jenže tohle bylo ještě v komunistických dobách, kdy se počítalo jen v hlavě a na sčotu. Tahle byla japonská, měla víc funkcí než tlačítek s čísly a vůbec působila jako malý zázrak, 2 a 2 jsou čtyři. Ó.
Každý dárek je velké překvapení. Tak jsem se zeptala ještě několika dalších.
![](http://nova.marianne.cz/sites/default/files/styles/large/public/2017-03/monika_mudranincova.png?itok=ThVDhXpg)
Monika Mudranincová, šéfredaktorka Marianne
Můj manžel mi dal k první společným Vánocům láhev ferneta. Hezky zabalenou, ale že bych si pod stromeček přála zrovna "dech mrtvé milenky" to teda ne. Kupodivu jsem se s ním hned nerozešla a jsme spolu už dvacet let. O pár let později mě mile překvapil kabelkou od Max Mary. Strefil se do barvy i tvaru. Takže zase překvapil!
![](http://nova.marianne.cz/sites/default/files/styles/large/public/2017-03/krisacek.png?itok=K-iv7OPb)
Kristýna Mazánková, redaktorka Marianne
Když mi bylo dvacet, zubynehty jsem si dodělala řidičák. O dalších Vánocích jsem našla pod stromečkem malou krabičku s klíčemi. Nejspíš jsem nebyla úplně bystrá, takže mě celá rodina, včetně dědečka, dokopala do garáže, kde stál “Modrouš” - malý starý Nissan Micra. Brečela jsem!
![](http://nova.marianne.cz/sites/default/files/styles/large/public/2017-03/dasa.jpg?itok=xx6d8Q67)
Dagmar Nováková, asistentka Marianne
Hrozně ráda bych odpověděla originálně a vtipně, ale vlastně jsem žádný výjimečný a nezapomenutelný dárek nikdy nedostala. Pod stromečkem mi udělají radost jak knížky, tak ponožky i nejrůznější pochutiny, které člověk většinou zblajzne ještě před Silvestrem.
![](http://nova.marianne.cz/sites/default/files/styles/large/public/2017-03/rudolf-havlik-tichy-rebel_desktop_16_9.jpg?itok=8hm1erqw)
Rudolf Havlík, režisér
Před lety jsem byl skoro celý rok na cestách a když jsem se ten rok vrátil domů, tak jsem nedostal nic. Vehementně jsem všude prohlašoval, že nich nechci a ono se mi to splnilo. Už to nikdy neudělám, bylo to strašné.
![](http://nova.marianne.cz/sites/default/files/styles/large/public/2017-03/jitka_sedl.png?itok=ZC44B_jo)
Jitka Sedláčková, herečka
Nejvíc mě překvapil digitální fotoaparát a to proto, že mi nikdo neřekl – tenkrát – že se do něj nedává film – kterého jsem se pod stromečkem domáhala, abychom se mohli hned vyfotit. Tak neznalá jsem byla, ale už nejsem.
![](http://nova.marianne.cz/sites/default/files/styles/large/public/2017-03/baral.png?itok=z4KLCCeh)
Barbara Lukešová, herečka
Když mi bylo asi šest nebo sedm, dostala jsem chodičku. Vůbec jsem to nečekala. A moje štěstí bylo bezmezné. Věřila jsem samozřejmě na Ježíška a je zajímavé, že od doby, kdy jsem zjistila, že to není on, kdo nosí dárky, bylo to vlastně docela pozdě, pro mne to kouzlo pominulo. Jistěže jsem Vánoce milovala i pak, ale to dětské, to těšení, vzrušení a překvapení, to už pak vždycky bylo jiné. Vrátilo se ale, když byly děti malé a já s nimi mohla zas i když už dospělá, prožívat těšení, vzrušení a překvapení.
Patrik Hartl, režisér, scénárista, spisovatel
Nejvíc mě překvapilo, když jsem dostal předloni k Vánocům kurz vaření v Pražském kulinářském institutu. Pekl jsem pak nadšeně s šéfkuchařem Marcínem husu, plněnou křepelku a krůtí roládu. To mě moc bavilo.
ČTETE TAKÉ: 5 nápadů, jak strávit (po)sváteční volno