Přejít k hlavnímu obsahu
Zábava

FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Intuice

Sedí na rameni, tahá nás za ušní boltec a tiše ševelí, hele, poslechni mě. V ten moment v hlavě vyskočí myšlenka, probleskne, ztratí se a zůstane po ní vykřičník. Jenže je, chudák, slaboučký jako čerstvě vylíhnutá nítěnka. Předtucha, že něco nějak bude, a že máme zbystřit.

Klára Mandausová | 10. 11. 2016
Foto: Getty Images
 
Co udělá fouňa člověk? Pokrčí rameny a někdy ani to ne. Vím, o čem mluvím.
Čistila jsem v domě bazén.
 
Ráno u snídaně:
Já: Budu drbat bazén.
Muž: Bezva. Čím?
Já: Octem, přeci, řekl jsi, abych ho koupila dvacet litrů. Koukali na mě jako chemika, kterému výpary zatemnily mozek. A Savem.
Muž: Bezva.
Já: Bezva.
Muž: Nedávno se otrávila žena jednoho známýho. Něco čistila, pak všechnu chemii vylila do záchodu, zhluboka se nadechla a už ji vezli.
Já: Uááá? Proboha kam (vykřiknu v tušení hrozného).
Muž: Do nemocnice.
Já: Aha.
 
Ocet a Savo, projede mi hlavou, bezpečná kombinace. Tekutina, co se lije do okurek a nejstarší čistič na světě ještě nikoho nezabily. Hahaha. Pitomá Klára.
 
Nanosila jsem si k bazénu všechny lahve a lahvičky, kartáč, hadr, kýbl, natáhla gumové rukavice jako chirurg, mlask, mlask a sestoupila do díry. Těch dvacet litrů mi málem nestačilo. Drhla jsem poctivě. Všechno se lesklo jako oko naštvané kočky. Byla jsem pyšná a v té pýše chtěla být lepší než nejlepší. Rozdrásanými rukavicemi jsem chňapla butel se Savem a pro jistotu (jako když kšandy podpoříte páskem) začala na kyselé čisté dlaždice cákat páchnoucí vodu. Svět se začal houpat. Chichi. Dlažky se schovávaly za mlhu. Chichi. Zavrávorala jsem, chytla se mokré stěny a sklouzla na koleno. Připomínala jsem spolužáka Evžena, který v tanečních nezvládl výpad a skončil na i s partnerkou na parketu. Přímo na něm.
 
Došlo mi to. Onen záblesk z rána. Spojení nevinné informace o otrávené manželce a mé sebechlácholící myšlenky o octu a chlorové tekutině. Varování.
 
Uááá, vykřikla jsem ten den podruhé. Jsem otrávená! Začala jsem se hrabat z bazénu ven, připomínala jsem lenochoda, který si přihnul z láhve osmdesátiprocentního rumu. Chichi mě přešlo. Doklopýtala jsem k internetu. Nečti to, nečti to, visela mi intuice znovu za uchem. UŽ to nečti, když jsi dýchala. Četla jsem. Spojením jakékoli kyseliny s jakýmkoli přípravkem obsahujícím chlor vzniká nebezpečný plyn podobného složení jako bojový používaný v první světové válce.
Uáááá, potřetí.
 
Pacifistka otrávena yperitem. (Novináři mají směšnou vlastnost, převádějí všechny události na titulky. I ti otrávení.)
 
Skončila jsem v nemocnici. Změřili mi tlak, tep, poslechli mě, koukli do krku a řekli, že příště nemám míchat. Na válečné raněné nebyli připraveni.
 
U večeře:
Já: Smíchala jsem ocet se Savem.
Muž: Bezva.
Já: Byla jsem v nemocnici.
Muž: Potřebovali taky něco vyčistit?
Já: Otrávila jsem se.
Muž vdechnul brokolici. Smál se tak, že se málem udusil.
A bez yperitu.
Z knížky My dokonalé (vydala Mladá fronta 2016)