Přejít k hlavnímu obsahu
Zábava

FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Moje peníze, tvoje peníze

Někdy bychom si pro korunu nechali vrtat ne jedno, ale hned dvě kolena i s loktem.

Klára Mandausová | 7. 02. 2017

Teta mojí kamarádky měla v ložnici vyhrazenou jednu skříň jen na věci z „akcí“. Nerozbalené, netknuté hrnce, ponožky, vařečky, utěrky, mikiny, podtácky. Její akční rádius byl přitom asi padesát kilometrů. To bylo benzínu. Nesměju se, nehodnotím. Jsem stejná. Za levnou zubní pastou jedu přes celé město. A právě proto mě občas napadá, proč se mi nechce vytáhnout z portmonky koruna navíc, kdežto nad podstatnými věcmi zavírám oči. Ne, nebudu se teď rozepisovat o svých nevýhodných pojistkách, pitomé smlouvě na telefon (v době neomezených paušálů platím tolik, že už jsem si mohla našetřit na botičky, jaké nosí Carrie Bradshow). Finančních Achillových pat mám mnoho. Jsem i velkorysým a nechtěným sponzorem, zjistila jsem.

Možná jsem někomu docela majetnému přispěla v minulých letech na hodiny jógy, čas strávený v plaveckém bazénu, na hole pro chůzi po horách nebo přilbu na kolo. To všechno totiž moje zdravotní pojišťovna nabízela v rámci výhod pro své pojištěnce. Kdyby všem, mlčela bych, a řekla si, že jsem pitomá, protože jsem si pro příspěvek na náčiní a volné vstupenky nešla. Jenže ono je to, jako když běžíte na čas stovku. Zakleknete do bloků, ozve se výstřel a kdo dřív dorazí na přepážku, má. Tetičky, babičky, kamarádi, dětičky spříznění s pojišťovnou vybíhají s náskokem a pak se o místa na stupních vítězů perou šťastlivci, kteří se o akcích pro věrné zdravé nezdravé dozvědí z nějakého letáku. Nezáviď, říkala jsem si, než mi došlo, že pojišťovna rozdává z mého, protože ji každý měsíc pravidelně platím.

Možná jsem něco přidala i paní doktorce, která se chtěla naučit v Alpách lyžovat. Farmaceutická firma ji tam pozvala na školení. A tam ji hostila vínem, špekem a zaplatila skoro dva tisíce euro za soukromého lyžařského instruktora. Farmaceutická firma není svaz pomatených filantropů, doufá, že paní doktorka bude předepisovat její léky, nakupovat její materiál. A proč ne, soukromá firma, soukromý doktor, ať si kupují a předepisují třeba pozlacené tabletky v designovém obalu. Jo, ať to dělají, když do svých kšeftů výhodných pouze pro dvě kapsy nebude paní doktorka tahat zdravotní pojišťovnu, tu samou, které pravidelně platím.

Nechci kupovat podnikateli permanentku na poskakování po tělocvičně a paní lékařce luxusního sjezdaře, který jí bude rovnat kolínka ke svahu. Ale je to jen a jen na mně. Žádná revoluce. Můžu změnit pojišťovnu, pokud najdu takovou, která platí lékařům za zdraví, nikoli za blbiny. Víc se zajímat o to, co je napsané na mém receptu. A konečně se donutit, abych vyměnila všechny nevýhodné bankéře, pojišťováky i prodavače mobilního volání. Budu na to mít spoustu času, když se přestanu honit za levnými zubními pastami. 

ČTĚTE TAKÉ: Jak dát svému životu smysl