Přejít k hlavnímu obsahu
Zábava

FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Nadějné podzimní vyhlídky

Když je člověk unavený, má spát,
když má hlad, má se najíst,
když je mu zima, má se oblíct,
když…

Klára Mandausová | 27. 10. 2016

Foto: Getty Images

Banality, že? Tak proč o nich psát. Proto!

Dostali jsme od pánaboha, nebo v genech, chcete-li, zdravý selský rozum. Obvykle díky němu nerozkrýváme podstatu vesmíru, ale říká nám všechno, abychom přežili. Dobře a radostně přežili. Jenže my jsme se naučili ho nepoužívat. Snad, že je příliš obyčejný a jednoduchý. Možná někomu vadí i přívlastek selský? A pak to takhle dopadá.

Když jsme unavení, jdeme do fitcentra, na masáž a na skleničku. Abychom si odpočinuli.

Když máme hlad, nacpeme se náhražkami. Nepřibereme po nich a budeme moci říct, jak zdravě jíme. Co na tom, že hlad zůstane a ještě se zvětší.

Když je nám zima, otočíme knoflíkem ústředního topení, nebo odletíme od teplých krajin.

Vymýšlíme složité alternativy a dosazujeme je za staletí odzkoušené jistoty. Žádný spánek, ale aktivní relaxace, místo tmy a zimy světlo a teplo.

Sedláci prý v zimě spali dvanáct až čtrnáct hodin. Od tmy do rozednění. Bodejť by ne, od jara do podzimu se pořádně nadřeli a když usnula i příroda okolo, dali si pořádného šlofíka i oni. Protože jinak, až se všechno probudí a bude zase po nich chtít námahu, klimbali a vůbec byli celí nedomrlí. Na Ladových obrázcích plácají sněhuláka v houních zabalení lidi. Ti samí si pak z zvečera zalezou ve světnici ke kamnům a při svíčce vyprávějí o strašidlech.

Příroda je moudrá, střídá se noc a den, zima s létem, chuť na zelené a šťavnaté s chutí na tučné a sladké. Všechno v přirozeném rytmu. Tak jak má být. Ohrnujeme nosy, máme přeci žárovky, miliony žárovek! Taky rajčata a ředkvičky v lednu a v létě lukulské hody. A když je nám teplo nebo zima, vyklikáme si letenku…

Nechci to tak. Chci před zimou hodně jíst a pak hodně spát a na jaře běhat a žvejkat právě utržené sedmikrásky. Chci dělat, co dělají zvířata a stromy, kteří nemají to, co vymyslel rozum nikoli selský.

Nastává čas, na který občas nadáváme, že je tma, zima, déšt, ponuro. V rytmu světa nastává čas, kdy můžeme ubrat. A to vůbec není špatná vyhlídka.  

ČTĚTE TAKÉ: FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: O selském rozumu