Jak se naučit správně plavat? Děti bychom měli přenechat instruktorům

Jen co se letní počasí přihlásí o slovo, břehy vodních ploch v Česku se zaplní a turnikety na koupalištích se roztočí. Češi plavání milují, podle výzkumu portálu SportCentral z roku 2014 jde o třetí nejoblíbenější sport hned za cyklistikou a během. Aby ne, při plavání uvolníme zatuhlou páteř i pánev, a když ho provádíme správně, jde o efektivní kondičně-silový sport. 

A protože nám chybí moře a máme v Česku jeden z nejvyšších počtů zahradních bazénů v Evropě při přepočtu na 100 tisíc obyvatel, pojí se u nás s tématem plavání i jedna smutná statistika, a sice počet utonulých. Ten se v loňském roce zvýšil na 205 osob a právě u bazénů na zahradách se často týká malých dětí. Dospělí zase na dovolené u moře někdy přecení své schopnosti nebo skočí do mělké vody. Obezřetnost je tedy na místě a správná výuka plavání jak u dětí, tak u dospělých si zaslouží svůj prostor.

Plavci jen tak naoko

Podle plavecké trenérky Gabriely Minaříkové, vedoucí plaveckého oddílu Swim Smooth, mají téměř všichni dospělí Češi alespoň minimální základ plaveckých dovedností. To ovšem neznamená nic víc, než že se nějak udrží na hladině a uplavou pár metrů, například délku bazénu. „Dospělí, kteří jsou úplní neplavci, jsou u nás snad jen cizinci, většinou z východních zemí. V porovnání se světem jsme na tom tedy sice velmi dobře, ale pokud se zaměřím na kvalitu plavání, pak vidím opravdu špatné návyky a přeceňování vlastních dovedností,“ přiznává Gabriela, která se věnuje hlavně dětem, ale na tréninky k ní chodí i dospělí závodníci, kteří si chtějí vylepšit techniku, nebo lidé, kteří se bojí potopit si při plavání hlavu. 

Překonat strach z potopení hlavy je podle Gabriely možné kdykoli i v dospělosti, ale pokud se jedná o skutečně velký blok na základě vědomého či nevědomého zážitku, pak je lepší se nejdříve spojit s psychoterapeutem. „Pokud je to jen takový obyčejný strach, pak je nutná trpělivá a laskavá péče, jako jít s plavcem do vody, ukázat, že voda je něžná, hebká, příjemná a nadnáší, neustále ho podporovat a chápat a chválit každý pokus a pokrok.“

Velmi často se na hodinách plavání opakuje scénář, kdy má rodič pocit, že je jeho dítě výborný plavec, a s tím ho na trénink ke Gabriele i přihlašuje. „Pak mi dítě přijde na zkušební hodinu, stojí stydlivě u okraje bazénu jako hromádka neštěstí, neumí skočit šipku, neumí se ponořit, splývat ani plavat s odkrytým nosem. Dítě s sebou má namísto plaveckých brejliček velké potápěčské brýle, které zakrývají i nos, a ty jsou naprosto nevhodné,“ vysvětluje Gabriela. „Takové dítě by asi zvládlo nějak uplavat sto metrů a podle oficiálních měřítek by tak bylo považováno za plavce. Ovšem tím, že neumí do vody vydechovat, neumí do ní vhodně skočit ani se řádně vznášet, je pro něj plavání docela nebezpečné a za plavce se rozhodně považovat nesmí,“ popisuje trenérka zkušenosti s dětskými klienty a jejich rodiči.

Rodič trenérem? Spíš ne

Rodiče od snahy naučit své ratolesti plavat neodrazuje, ale efektivnější je podle instruktorky skupinová výuka. „Děti to ve skupině mnohem více baví a motivuje. A některé bloky odstraníte až tím, že vidí, jak jsou jiné děti ve vodě v pohodě,“ radí Gabriela a dodává, že soukromý trenér nemusí vždy znamenat výhru. „Vyplatí se v případě doučování či dobrušování techniky u výkonového plavce. Vhodný je také pro výuku dospělého plavce, který ocení individuální přístup.“ 

Největší překážkou pro správnou výuku plavání je podle trenérky, pokud se příliš spěchá na výsledky a přeskočí se fáze adaptace na vodu. Platí to pro děti i dospělé. „Je důležité umět bezpečně vlézt do vody i vylézt z ní, dýchat, zkoušet první pohyby ve vodě, zvládnout vznášení a splývání, vkročit a skočit do vody, orientovat se pod hladinou, potopit se a neustále rozvíjet cit pro vodu. Až potom anebo souběžně s tím můžeme učit první plavecké způsoby, jako je kraul a znak.“

Prsa, kraul a motýlek

Možná vás překvapí, že se jako první neučí prsa, jimiž rekreačně plave asi většina populace. Jsou totiž technicky velmi náročná, a tak se je začínají učit až děti školou povinné. „Kraulem doplavete nejdál a nejrychleji. Znakem si hodně ulevíte, vznikl z takzvané ulevovací polohy mrtvého muže na zádech. Při plavání prsou se zase dobře rozhlédnete, můžete s nimi šlapat vodu, a motýlkem se protáhnete, uvolníte zatuhlou páteř i pánev a posílíte svaly.“

Při kraulu trenérka doporučuje naučit se nadechovat na obě strany, což se hodí hlavně v moři. „Rozhodně se nechcete nadechovat na tu stranu, odkud připlouvají vlny. Chcete přece jen vidět nalevo i napravo, orientovat se ve vodě a chránit se před loděmi, jejichž posádky by vás mohly přehlédnout,“ vysvětluje Gabriela Minaříková. Při plavání delších úseků v moři doporučuje u sebe mít plovací reflexní bójku. „Budete vidět, a ještě se na ni v případě únavy můžete zavěsit a odpočinout si.“