Čeština patří k nejkrásnějším, ale zároveň nejzrádnějším jazykům na světě. Dokonce i zkušení novináři, korektoři a spisovatelé občas narazí na pravidla či výjimky, které jim zamotají hlavu a donutí je nahlédnout do jazykové příručky. Některé pravopisné pasti v textech vídáme tak často, že jsme si na ně zvykli a považujeme je za správné, ačkoli jde o hrubé prohřešky proti pravidlům.
Nejčastější kámen úrazu představují jevy, kde pouhá záměna písmene otočí význam věty, nebo kde rozhoduje směr děje. Typickým příkladem jsou předpony s- a z-, zdvojené souhlásky či psaní velkých písmen v názvech institucí a ulic. V rychlosti psaní navíc mozek automaticky doplňuje tvary podle sluchu, což v jazyce plném historických výjimek představuje jistou cestu k nepříjemnému přehmatu.
Ještě těžší disciplínu než samotná slova představuje interpunkce. Správné umístění čárek v souvětích nerozhoduje jen o gramatické čistotě, ale často o srozumitelnosti celého sdělení. Zrádné bývají zejména vložené vedlejší věty, volné přístavky a spojky, které se v závislosti na kontextu chovají pokaždé jinak. Právě na těchto jemných nuancích pak při rychlých uzávěrkách ztroskotá nejedno bystré oko.
Doporučujeme
reklama
Otestujte své jazykové znalosti a postřeh
Trénované redaktorské oko se nerodí samo, ale vyžaduje neustálou pozornost a chuť prověřovat i zdánlivě banální formulace. Patříte mezi ty, kteří v cizích textech okamžitě odhalí i drobnou nesrovnalost, nebo by vás zapeklitá pravidla také nachytala na švestkách? Zda se dokážete popasovat s deseti nejčastějšími chytáky naší mateřštiny bez zaváhání, si můžete vyzkoušet v našem připraveném kvízu.
.jpg)
