Může rukopis prozradit, jak je na tom váš mozek? Ano. A nejvíc se jeho stárnutí projeví při diktátu

Když se řekne rukopis, většina z nás si vybaví školní sešity, podpis na úřadě nebo nákupní seznam. Jenže vědci dnes v obyčejném psaní rukou vidí něco mnohem zajímavějšího. Nové výzkumy naznačují, že způsob, jakým píšeme, může odrážet změny, které se odehrávají v mozku. A někdy je zachytit dříve, než se projeví v běžném životě.

Mohlo by se vám líbit

Spolehlivý trik pro rychlejší usínání a lepší spánek? Vysypat si mozek. Na večerní úklid v hlavě vám stačí pět minut

Psaní rukou je malý zázrak

Na první pohled to nevypadá nijak složitě. Vezmete do ruky pero, podíváte se na papír a začnete psát. Jenže pod povrchem se odehrává doslova orchestr mozkových funkcí. Mozek musí nejprve vymyslet, co chce napsat. Pak vyhledá správná slova, převede je na jednotlivá písmena, naplánuje jejich tvar, vyšle přesné pokyny svalům v dlani a prstech a zároveň průběžně kontroluje, jestli písmo odpovídá tomu, co měl v úmyslu vytvořit. Do toho se zapojuje zrak, prostorová orientace, jemná motorika, pozornost, pracovní paměť i schopnost soustředit se.

Právě proto je rukopis pro odborníky tak cenný. Neposuzují, jestli píšete krasopisně nebo jestli vaše poznámky připomínají recept od lékaře. Mnohem více je zajímá něco jiného. Jak rychle píšete, zda je pohyb plynulý, jestli se ruka často zastavuje, jak dlouho trvá napsat jednotlivá slova nebo jak velký tlak vyvíjíte na pero. To všechno totiž může odrážet, jak efektivně spolu jednotlivé části mozku komunikují.

Když mozek stárne, mění se i pohyb ruky

Vědci z Portugalska se rozhodli zjistit, jestli lze změny poznávacích funkcí zachytit právě prostřednictvím rukopisu. Do studie zařadili 58 seniorů ve věku od 62 do 92 let. Část z nich byla kognitivně zdravá, část už měla diagnostikované mírné nebo výraznější poruchy poznávacích funkcí. Účastníci dostali digitální pero a plnili několik zdánlivě jednoduchých úkolů. Kreslili vodorovné čáry, dělali řady teček, opisovali krátký text a nakonec zapisovali věty podle diktátu. Digitální technologie přitom dokázala zaznamenat každý detail pohybu. Rychlost, délku tahů, počet zastavení i drobné změny rytmu.

Zajímavé je, že nejvíc to bylo vidět právě při diktátu. Lidé psali pomaleji, častěji se zarazili a jako by déle hledali správná slova. Když ale jen přepisovali text nebo kreslili jednoduché čáry, rozdíly nebyly tak výrazné. A vlastně to dává smysl. Při diktátu totiž mozek jede na několika kolejích najednou. Poslouchá, přemýšlí nad tím, co slyší, na chvíli si to musí zapamatovat, převést do psaní a ještě u toho řídit pohyb ruky. Když některá z těchto schopností začne trochu ztrácet tempo, často se to ukáže právě na tom, jak člověk píše.

Mohlo by se vám líbit

Ztráta čichu může být prvním signálem Alzheimerovy choroby. Nevoní vám ranní káva nebo oblíbený parfém? Zbystřete!

Nejde o to, jestli píšete hezky

Díváte se právě na svůj nákupní seznam, který jste si ráno narychlo napsali na papírek? A připadá vám, že to po sobě nemůžete přečíst? Nemusíte se strachovat, že by to byl signál začínající demence. To, že píšete nečitelně, ještě neznamená, že váš mozek začíná stárnout. Každý píšeme jinak a souvisí to s celou řadou věcí. Svou roli hraje věk, únava, bolest zápěstí, artróza prstů, horší zrak, nebo prostě jen obyčejný fakt, že dnes píšeme méně často než psali naši rodiče. Rukopis není diagnostický test. Nikdo se nepodívá na vaše písmo a neřekne, že máte začínající demenci. Smyslem výzkumů je ale najít rychlý a jednoduchý způsob, jak lépe sledovat změny mozkových funkcí, které můžou pokračovat dalším vyšetřením.

Má smysl psát rukou i dnes?

Možná ano. Psaní rukou není užitečné jen proto, že si díky němu lépe pamatujeme poznámky (Také jste si kdysi ručně psávali taháky, které jste možná ani nepoužili, protože jste se danou látku naučili při jejich tvorbě?). A potvrzují to i vědci. Ti zjistili, že při psaní rukou mozek pracuje mnohem intenzivněji. Zapojují se centra spojená s učením, pamětí, řečí i koordinací pohybů. Na klávesnici je to vlastně pořád stejný pohyb prstem, zatímco při psaní rukou vzniká každé písmeno trochu jinak. A právě tahle pestrost dává mozku víc práce, což mu může prospívat. I proto odborníci doporučují občas odložit mobil a vzít do ruky obyčejné pero. Nemusíte psát román. Stačí si vést deník, zapisovat si recepty, napsat pohlednici z dovolené nebo si každý večer poznamenat tři věci, které vám udělaly radost. Nejspíš tím nezastavíte stárnutí mozku. Ale dáte mu příležitost dělat to, co umí nejlépe. Učit se, vytvářet nová spojení a zůstávat co nejdéle aktivní.

Zdroje: autorský text, Frontiers, PubMed, PMC