Úvodník šéfredaktorky Marianne Moniky Mudranincové: Óda na jídlo

„U stolu s dobrým jídlem se nestárne.“ Autorem tohoto výroku je Zdeněk Pohlreich a já s ním naprosto souzním. Byly doby, kdy jsem jeho Zdeničce záviděla, že má za manžela šéfkuchařskou celebritu a nemusí doma pravidelně vařit jako většina žen. Říkám většina, i když já jsem ta pověstná bílá vrána, kterou v kuchyni moc často nenajdete. 

Ale hlady rozhodně netrpím, „ten nahoře“ mě asi hodně miluje, protože mi do cesty poslal muže, jenž celý život strávil v gastru a hotelnictví. Začínal v Alcronu, vypracoval se až k ředitelskému postu několika špičkových hotelů a pak si otevřel restauraci a bar v centru Prahy, kde jsme se seznámili. Do jeho legendárního Cafe Colore jsem chodila na ten nejlepší salát Caesar ve městě a v Bubble Lounge jsem poprvé ochutnala šampaňské Grand Siècle. Tehdy jsem ovšem ještě netušila, že z nás jednou budou životní partneři. Dnes už ty podniky neprovozuje – svoje zkušenosti předává dál v podobě vzdělávacích kurzů –, ale srdce restauratéra nezapře. A tak jsem to teď já, kdo doma profituje z jeho umu a užívá si fantastické jídlo, které dokáže vykouzlit rychleji, než bys řekl švec.

Například na svátek svého jmenovce svatého Martina během pár hodin připravil husu, zelí, karlovarské knedlíky, bramborové noky, makové buchty i tiramisu a pohostil tím osm lidí včetně mé maminky, která na závěr těch lukulských hodů prohlásila: „Toho se drž.“ Milé čtenářky, aby to nevypadalo, že jsem v kuchyni úplné nemehlo, tak bych se ráda pochlubila, že i já se občas dopouštím nějakého kulinářského počinu, například umím vynikající dýňovou polévku a boloňské ragú. Když už se k vaření dokopu, většinou si u toho krásně mentálně odpočinu. A o tom to je. Vaření a jídlo má být radost, nemyslíte?

A co říct na závěr? Tak snad už jen dobrou chuť a všechno nejlepší do roku 2026!

Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.