Hody, hody do Provody: Neděle po Velikonocích je známá jako Bílá nebo Provodní a dojídají se zbytky ze svátků

Kdysi věřící slavili velikonoční svátky déle. Od Velikonoční neděle se do neděle následující počítal tzv. velikonoční oktáv. V tomto týdnu probíhala katecheze (výchova) novokřtěnců, tedy těch, co byli pokřtěni večer na Bílou sobotu. V poslední den oktávu mohli odložit svá bílá roucha, a odtud se pravděpodobně vzalo označení Bílá. Zároveň je tento den v církevním kalendáři od roku 2000 (na přání papeže Jana Pavla II.) slaven také jako Svátek Božího milosrdenství.

Jarní oslavy mrtvých i života

Tak jako mnohé jiné křesťanské svátky, původně byl tento čas ve znamení pohanských tradic. Staří Slované oslavovaly jakési jarní Dušičky. Vzpomínali na své zemřelé, hodovalo se a tančilo. Při tom se velebilo jaro a nový život - pučící příroda i úroda. V křesťanské tradici to přešlo do slavnostních průvodů do polí a luk s prosbou o Boží požehnání, které byly na Bílou neděli zvykem. Provoda je staročeské slovo pro průvod, a těch bylo v tento den hned několik. I do kostela, kde novokřtěnci odkládali své bílé šaty, se chodilo v průvodu. Také se pořádaly první jarní poutě, svatby, jarmarky... Název provodní se zároveň vysvětluje jako „vyprovázení“ Velikonoc, tedy jejich konec.

Posvěcené zbytky

Na vesnicích je s Bílou nedělí spojena i řada krajových zvyků. Někde si opozdilci chodili pro pomlázku, nebo uzel (dárek od milé zavázaný v šátku). A jako v poslední den velikonočních svátků bylo třeba dojíst vše, co z předchozího hodování zbylo. Tradovalo se, že ani drobeček z mazance nebo kousek nádivky nesmí přijít nazmar. Poslední drobky se rozhazovaly na pole nebo do studní, aby se zajistila úroda a čistá voda. Další pověra zase říká, že kdo se na Bílou neděli ustrojí do bílých šatů, tomu to bude slušet celý rok. A tak doporučujeme nejen dojíst velikonoční zbytky, ale obléct si na Bílou neděli něco bílého. Jen tak, pro jistotu...

Zdroj: ceskezvyky.cz, wikipedia.org, zakrasnejsivimperk.cz, protisedi.cz, vilemininozatisi.cz