Byla považována za jednu z nejkrásnějších hereček stříbrného plátna a Walt Disney podle ní nakreslil Sněhurku. Ona však propadla vědě a vynálezům. Hedy Lamarr společně s Georgem Antheilem dala světu základy pro Wi-Fi nebo Bluetooth. Připomeňte si příběh této významné ženy.
Kdo byla Hedy Lamarr?
Žena, jejíž působení se promítlo nejen na filmové plátno, ale také do vědy, se narodila jako Hedwig Eva Maria Kiesler v roce 1914 ve Vídni. Jelikož pocházela z velmi dobře zabezpečené rodiny, dostalo se jí dobrého vzdělání, navštěvovala různé kroužky a mluvila několika jazyky. Po střední škole se zapsala na studium herectví do Berlína a po několika krátkých filmech byla oslovena českým režisérem Gustavem Machatým, který jí nabídl hlavní roli ve filmu Extase. Právě ten se stal pro její kariéru přelomovým.
Ve stejném roce uvedení filmu, 1933, se provdala za svého prvního manžela, německého zbrojařského magnáta, Friedricha Mandla. O tom bylo známo, že byl chorobně žárlivý. A vzhledem k tomu, že ve zmiňovaném filmu zahrála Hedy vůbec poprvé ženský orgasmus, snažil se o to, aby snímek už nikdo nikdy neviděl – chtěl skoupit všechny filmové kopie po celém světě, což se mu ovšem nepovedlo. Hedy byla v manželství nešťastná, a tak doslova utekla – převlečená za služku se vydala do Paříže a následně do Londýna. Zde se seznámila s Louisem B. Mayerem, šéfem MGM Studios, který ji přesvědčil, aby si změnila jméno na Hedy Lamarr a roku 1938 ji uvedl do Hollywoodu, kde prorazila. Její tvář se dokonce stala inspirací pro kreslenou Sněhurku od Walta Disneyho.
Autorka šumáku i svítícího obojku pro psy
Kromě toho, že Lamarr zářila na filmovém plátně, věnovala se ještě dalšímu koníčku – vědě. Ta ji odjakživa bavila a fascinovala. Ačkoliv matematiku ani fyziku nikdy nestudovala, byla velmi chytrá. Ve svých domácích podmínkách vytvářela nejrůznější vychytávky, které měly usnadnit každodenní život. Vymyslela například nový typ semaforu, rozpouštěcí tabletu ve vodě, která vytvořila sycený nápoj (nám známou jako „šumák“), krabici na papírové kapesníky nebo svítící obojek pro psy.
Jejím největším a nejzásadnějším úspěchem bylo objevení metody frekvenčního přeskakování rozprostřeného spektra, na kterém pracovala spolu s klavíristou a skladatelem Georgem Antheilem. Ten v letech 1923–1925 složil hudbu pro snímek Mechanický balet, kde se mu podařilo synchronizovat 16 klavírů. Tento mechanismus, jak zjistili, šlo využít i při ladění a přeskakování frekvencí rádiových vln. Lamarr s Anheilem přišli na to, že změny ve frekvenčních zařízeních jsou řízeny kódy, které zná vysílač i přijímač a zároveň nejsou detekovatelné třetí stranou. Tento postup se stal známý jako FHSS (Frequency hopping spread spectrum) a jeho hlavní výhodou je, že je odolný proti odposlechu. Právě tento objev měl významný podíl na vzniku družicových komunikačních sítí a později také systémů, jako jsou Wi-Fi a Bluetooth, které dnes používáme denně. Hedy Lamarr bylo v roce 1997 uděleno v USA čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektroniky.
Doporučujeme
reklama
Život v ústraní a osamělá smrt
Ačkoliv se Hedy v kariérní dráze dařilo a její obličej znal celý svět, v osobním životě bohužel několikrát narazila. Vdala se celkem šestkrát, žádné manželství netrvalo déle než pár let. Měla tři děti, z nichž jedno adoptovala, ale s žádným z nich neudržovala příliš blízký vztah. Po posledním rozvodu v roce 1965 se stáhla do ústraní, konkrétně na Floridu, kde osamělá dožila. Různé zdroje tvrdí, že samotu, ale i frustraci ze stárnutí a pomalu se měnícího vzhledu snášela velmi špatně. A právě to se podepsalo i na její osobnosti – mnozí na ni vzpomínají jako na trpkou, hádavou a nemiloupaní. V posledních letech života už téměř nevycházela z domu. Zemřela 19. ledna 2000.
Galerie: Galerie: Připomeňte si Hedy Lamarr na dobových fotografiích
