Byly těhotné, když přišel Černobyl. Mnohé se rozhodly pro potrat. Důvodem nebyla jen radiace, ale hlavně strach

Zlom nastal 28. dubna, kdy Švédsko naměřilo ráno zvýšenou radiaci, a začalo se ptát, odkud pochází. Teprve pak Sovětský svaz vydal krátké oznámení prostřednictvím agentury TASS. Od ní to převzala i československá média. Ze zpráv se toho ale čeští občané moc nedozvěděli, a už vůbec ne, jak vážné to je nebo co to znamená například pro těhotné ženy.

Vlna potratů kvůli strachu

Lékaři tehdy čelili situaci, na kterou nebyli připravení. Informací bylo málo a doporučení nejedná. K tomu tlak ze strany vystrašených žen po celé Evropě. Mnohé z nich se rozhodly těhotenství samy ukončit, aniž by existoval jasný důkaz, že je plod ohrožen. Analýzy zpětně ukazují, že šlo často o rozhodnutí motivované strachem, nikoli medicínskou nutností. Docházelo ale skutečně k poškození plodu?

Způsobila radiace poškození plodu?

Změny v číslech se skutečně objevily, hlavně v místech, která byla blízko epicentra výbuchu. Tedy dnešní Ukrajina a Bělorusko. Tam v následujících letech přibyly tisíce případů, kdy plod nebo novorozené dítě nepřežily. Odborníci tomu říkají „nadbytečná úmrtí“, tedy taková, ke kterým by za normálních okolností pravděpodobně nikdy nedošlo. V některých regionech se úmrtnost krátkodobě zvedla o desítky procent. V roce 1987 došlo ke krátkodobému nárůstu mrtvě narozených dětí i v Německu a Polsku. Studie uvádějí, že došlo i ke zvýšení počtu spontánních potratů i mimo bezprostředně zasažené oblasti, například ve Finsku a Norsku.

V Československu si tehdejší vědci všimli, že se několik měsíců po havárii narodilo méně chlapců než obvykle. Vysvětlení? Mužské plody mohou být na podobnou zátěž citlivější a hůře ji zvládají už v raných fázích vývoje. Jiné studie ale výrazný nárůst vrozených vad nepotvrdily. Ukazuje se tak, že dopady Černobylu nebyly všude stejné, hodně záleželo na tom, kde člověk žil, jak velké dávce radiace byl vystavený a v jaké situaci se zrovna nacházel.

Když se následky projeví až po letech

Některé příběhy Černobylu se začaly psát až po letech. Dívky, které byly v době havárie ještě malé, nebo byly teprve v mámině břiše, dnes ukazují, že si tělo tuhle zkušenost možná nějak „zapamatovalo“. U některých z nich se objevovaly častěji potíže se štítnou žlázou, nebo komplikace s plodností v dospělosti. A některé výzkumy naznačují, že když samy otěhotní, může být jejich těhotenství náchylnější ke komplikacím, včetně potratu. Ano, Černobyl možná nezasáhl jen jednu generaci, ale i tu další.

Zásadní problém? Chyběly pokyny

Z dnešního pohledu je nejzásadnější asi to, že kvůli mlžení a neinformování neexistovala jasná doporučení pro obyvatele. Lidé například pili čerstvé mléko (které mohlo obsahovat radioaktivní jód), těhotné ženy neměly žádné instrukce. To se dělo hlavně v zemích sovětského bloku. V některých západních zemích už přitom lehce doporučovali omezit pobyt venku, nekonzumovat čerstvé potraviny a chránit děti. Jak to tehdy lidé vnímali? Mnozí říkali: Věděli jsme, že se něco děje, ale nikdo nám neřekl co přesně. Tahle informační mezera zesílila strach a vedla k šíření polopravd. A zásadně ovlivnila i rozhodování lidí, včetně těhotných žen.

Dědictví Černobylu dnes

Úplný začátek těhotenství je tak trochu jako jemná, právě rozpracovaná kresba. Stačí malý zásah a může změnit celý obraz. Zhruba mezi osmým a dvanáctým týdnem se totiž formují ty nejdůležitější věci. Mozek, nervová soustava, základy toho, kým dítě jednou bude. Právě v téhle době je všechno nejkřehčí. I proto docházelo k potratům a dalším komplikacím. Na druhou stranu odborníci zdůrazňují, že záleželo hlavně na tom, jaké dávce byla žena vystavená a jak dlouho. A co je důležité, většinu Evropy tehdy zasáhla jen relativně nízká úroveň radiace. Jenže to v roce 1986 ženy nevěděly.