Zapomeňte na hrachovou kaši ze školní jídelny. Tahle domácí verze je neuvěřitelně krémová, jemná a voní poctivou cibulkou. Navíc je vydatným zdrojem bílkovin, vlákniny a minerálů, které vaše tělo ocení. Recept je jednoduchý a výsledek velmi chutný!
Dnešní gastronomie používá hrášek sušený, ale také čerstvý nebo zmražený. Lidi před renesancí by to překvapilo. Hrách se totiž dlouho pouze loupal, sušil a jedl jako jiné luštěniny v polévkách a vývarech nebo se z něj dělaly kaše. Ve středověku zachránil mnoho lidí před hladem. Byl základní potravinou chudého obyvatelstva, protože byl levný, dal se dlouho skladovat a sloužil jako dobrý zdroj bílkovin. V Anglii na přelomu 16. a 17. století byla hitem tzv. pease pottage. Šlo o hustou, nesolenou kaši ze sušeného hrachu podávanou se slaninou, která se prodávala jako oblíbené pouliční jídlo. Zajímavě zní složení tehdejšího hrachového pudinku: vařil se v plátýnku s cukrem, pepřem a mátou. A zatímco Angličané vařili pudink, Skoti mleli hrách na mouku zvanou peasemeal, ze které pekli placky a vařili kaše podobné dnešní polentě.
Zásadní „hrachový“ převrat nastal v 16. století v Itálii. Tamní zahradníci vyšlechtili nové odrůdy s křehkými a sladkými semeny. Móda konzumace čerstvých lusků se bleskově rozšířila do Francie a na dvoře Ludvíka XIV. se stala absolutním hitem. Status hrachu se během jedné generace změnil: z „pokorné luštěniny lidu“ se stala „ušlechtilá zelenina vyšších tříd“. Tento „dvojí život“ vede hrách dodnes. Z botanického hlediska (čeleď bobovité) je to jasná luštěnina. Pokud ho ale sklidíte nezralý a zelený, mluvíme o škrobové zelenině. Jakmile uschne a zežloutne, vrací se zpět do kategorie luštěnin. Hrášek coby luštěninu budete potřebovat i k přípravě hrachové kaše s cibulkou podle receptu z Toprecepty.cz.
Hrách není jen surovina, je to i kulturní fenomén opředený legendami. Severská mytologie věřila, že bůh Thor poslal na neposlušné lidi draky, aby jim zasypali studny hrachem. Některá semena ale dopadla na úrodnou půdu a začala růst a plodit. Z úcty k Thorovi se pak hrách jedl výhradně ve čtvrtek (Thorův den). Číňané to viděli jinak: hrách objevil jejich legendární bůh a císař Šen-nung, kterému vděčí i za čaj, rýži, pšenici a pluh. A něco z trochu novějších časů: Americký prezident Thomas Jefferson byl milovníkem hrachu a vášnivým zahradníkem. Zúčastňoval se každoroční soutěže o to, kdo vypěstuje první hrášek roku (nikdy nevyhrál). Winston Churchill měl jasno v tom, co člověk v životě nezbytně potřebuje: „Horkou koupel, studené šampaňské, vyzrálé brandy a čerstvý hrášek.“ Zajímavost na závěr: Guinnessova kniha rekordů registruje také světový rekord ve foukání hrachu. Současným králem této disciplíny je Američan David Rush, který dokázal odfouknout kuličku hrášku do vzdálenosti neuvěřitelných 12 metrů!
(4 porce)
Přebraný hrách několikrát opláchneme vlažnou vodou, pak zalijeme studenou vodou a necháme asi 3 hodiny namáčet. Když hrách nabobtná, uvaříme ho v téže vodě na mírném ohni doměkka. Po uvaření přecedíme (trochu vývaru z hrachu odebereme) a rozmixujeme. Kaši osolíme, opepříme, přidáme majoránku, utřený česnek a promícháme. Pokud by se kaše zdála moc hustá, můžeme naředit vývarem z hrachu nebo vodou. Cibuli oloupeme, nakrájíme nadrobno a osmažíme na sádle dozlatova. Každou porci kaše pak omastíme smaženou cibulkou. Podáváme s opečenou uzeninou nebo uzeným masem a okurkou.
Gastronomos.gr, Toprecepty.cz
84 Kč
84 Kč
89 Kč
