Český sochař Richard Štipl vystavuje na festivalu umění, módy i designu v Benátkách. Jeho sochy zkoumají do hloubky lidskou identitu

Když toužíte po změně u sebe doma, není nutné dělat ji radikální. Někdy stačí jen nová dekorace, kousek umění či nový nábytek, aby se prostor proměnil. Malý detail s příběhem, co má hloubku a dokáže vyvolat emoce. Přesně tak fungují i díla českého sochaře Richarda Štipla, který byl letos osobně pozván kurátory Dries Van Noten a Geert Bruloot na prestižní výstavu v rámci 61. ročníku mezinárodní výstavy umění La Biennale di Venezia. Výstava probíhá od 25. dubna do 4. října v historickém Palazzo Pisani Moretta na benátském Grand Canalu a dokonale propojuje umění, design, módu i řemeslo do jednoho celku. Richard Štipl se tu ocitá ve společnosti umělců zastoupených galeriemi David Zwirner a Axel Vervoordt, mimo jiné Stevena Shearera, Petera Buggenhouta a Rebeccy Manson a také vedle děl Christiana Lacroix, Comme des Garçons či Ettora Sottsasse. Jeho účast není jen osobním úspěchem, ale i potvrzením, že české umění má v mezinárodním kontextu co říct.

Mohlo by se vám líbit

Máte rádi román Babička? Vydejte se do Ratibořic, kde vás její socha přivítá s otevřenou náručí

Sochy, které vás nenechají v klidu

Štiplova tvorba není dekorativní v klasickém slova smyslu. Naopak. Pracuje s lidskou figurou, často deformovanou nebo nějak znásobenou, a otevírá témata identity, tělesnosti i vnímání sebe sama. Používá tradiční materiály, jako je lipové dřevo nebo vosk, ale výsledkem nejsou historizující objekty. Spíš současné výpovědi balancující mezi krásou a neklidem. „Ve své tvorbě využívám své vlastní tělo spíše jako univerzální archetyp než jako tradiční předmět autoportrétu. Fascinuje mě okamžik, kdy se vnitřní psychické stavy projeví na vnějším povrchu. Zkreslením hyperrealistických postav, jejich označením tetováním a symboly konzumní společnosti zkoumám, jak se moderní společnost rozhoduje prezentovat sama sebe, a paradoxy vlastní neustálému procesu přetváření sebe sama,“ říká sám autor. Právě tato protichůdnost dává jeho dílům sílu. Nejsou prvoplánově líbivá, ale nutí zastavit se a přemýšlet.

Co si z galerie přenést domů

Možná si říkáte, jak souvisí benátská výstava s běžným bydlením. Odpověď je překvapivě jednoduchá. Nejde o konkrétní díla, ale o přístup. Dnešní interiéry často sklouzávají k bezpečným řešením. Ladí barvy, materiály, vše do sebe zapadá. Výsledek je příjemný, ale někdy až příliš uhlazený. Právě umění může tenhle stereotyp narušit. Nemusíte mít doma sochu z Benátek. Stačí jeden výrazný obraz, objekt nebo i drobný artefakt přitahující pozornost a vyvolávající emoci. Něco, co prostor „rozhýbe“ a dá mu osobitost. „Moje sochy se snaží vytvořit prostor pro kognitivní disonanci. Přitahuje mě napětí mezi fyzickou hmotou a tichem. Lidskou podobu využívám k tomu, abych divákovi nastavil zrcadlo,“ vysvětluje Štipl blíže svůj přístup. Jeho práce je v tomto směru dobrou připomínkou, že interiér nemusí být jen esteticky dokonalý. Může být i trochu neklidný, živý a autentický.

Krása nejen na pohled

Výstava v Benátkách stojí na myšlence, že krása není povrchní záležitost. Často nese emoci, názor i určitou dávku napětí. A právě tohle pojetí se čím dál víc promítá i do bydlení. Domov dnes není jen vizuální kulisa. Stává se prostorem, který nás ovlivňuje. Uklidňuje, inspiruje nebo naopak provokuje k přemýšlení. Pokud vás Štiplova tvorba zaujme, nemusíte hned plánovat cestu do Benátek. Jeho práce jsou aktuálně k vidění i v Praze v SIN Gallery, kde probíhá jeho sólová výstava Original Sin: Výraz mezi tělem a duší, a to do května 2026. Od ledna 2026 probíhá sólová výstava ve Steinhauser Gallery v Bratislavě, kde jsou jeho práce představeny v dialogu s díly Edvarda Muncha. Ať už se vydáte kamkoli, jedno je jisté. Setkání s výrazným uměním často změní způsob, jakým se díváme nejen na galerii, ale i na vlastní domov.

Zdroj: Autorský text, wikipedia.org, fondazionedriesvannoten.org

Mohlo by se vám líbit

Cestujeme po Česku: Vydejte se do Hořic za sladkými trubičkami, sochami i výlety