Co je to kolektivní úzkost?

Zatímco zahraniční média hovoří o kolektivní úzkosti, v německy mluvících zemích byste se pravděpodobně setkali s termínem weltschmerz, který poprvé použil německý spisovatel Jean Paul v románu Selina z roku 1827. Původní význam slova odkazoval k myšlence, že fyzická realita nikdy nemůže uspokojit požadavky mysli. Postupem času ale začalo slovo weltschmerz nabírat nových významů a začalo se překládat jako „bolest světa“ nebo „světová únava“.

Prohlížeč Ngram od Google Books, který mapuje používání slov a frází v průběhu času, dokazuje, že používání slova weltschmerz prudce stoupá ve chvíli, kdy dochází k velkým celospolečenským krizím. Zatímco v anglicky psaných textech slovo dominovalo v 70. letech, v německých textech bylo hojně využíváno v 80. letech. Připomeňme, že v tu dobu probíhala studená válka, šířilo se povědomí o nemoci AIDS a společnost se bála kyselých dešťů. Zřejmě nikoho nepřekvapí, že po dvou letech s covidem v zádech a aktuální situaci na Ukrajině slovo weltschmerz, nebo chcete-li kolektivní úzkost, opět nabírá na významu.

Mohlo by se vám líbit

Sebepéče v době stresové aneb Jak neztrácet nervy z aktuálního dění

Kolektivní úzkost jako součást života?

Nemusíme chodit daleko do historie. Narodila jsem se na počátku devadesátých let a troufám si říct, že kolektivní úzkost jsem na vlastní kůži pocítila už několikrát. Téměř na chlup přesně si vybavuji okamžik, kdy televizní reportér oznamoval teroristický útok na newyorská dvojčata. Stejně tak si vzpomínám na tragické záběry z jihovýchodní Asie, kde v roce 2004 udeřila vlna tsunami, nebo na teroristický útok v Paříži v roce 2015. Všechny tyto tragické události spojuje právě kolektivní úzkost, pro kterou je příznačný pocit zoufalství a beznaděje, jenž zažívá velká masa lidí současně.

I když by se mohlo zdát, že se dané události odehrávají „daleko za hranicemi“, během kolektivní úzkosti člověk pochopí, jak křehký život je. Uvědomí si cenu vlastního života, a zároveň se dokáže vcítit do lidí, kteří jsou v epicentru tragédie. Nutno dodat, že s kolektivní úzkostí ruku v ruce přichází také strach, který je bezesporu stupňován výdobytky moderní doby – televizními přenosy z místa dění, sociálními sítěmi nebo nepřeberným množstvím komentářů.

Jak zvládnout kolektivní úzkost?

Všichni si přejeme, aby problémy a tragédie světa mávnutím proutku zmizely. Bohužel, realita je odlišná, a tak nezbývá nic jiného, než se s kolektivní úzkostí poprat. Možná vás překvapí, že nejlepším „lékem“ je komunikace. Povězte blízké osobě o svých obavách, strachu nebo negativních myšlenkách, které vás poslední dny sužují. Třeba zjistíte, že dotyčná osoba prožívá totožné emoce, což může vést k jisté úlevě a oddychnutí. Pro kolektivní úzkost je také charakteristické, že člověk nabývá dojmu, že je malým pánem, který proti daným problémům nemůže jakkoliv bojovat. Zkuste se ale zamyslet, zda doopravdy nemůžete situaci ovlivnit, někomu pomoci, poslat peníze na dobrou věc nebo udělat cokoliv, co vás alespoň na malý moment zahřeje u srdce.

Zřejmě vás ani nepřekvapí, že bojovat proti kolektivní úzkostí můžete také tím, že omezíte příjem zpráv. Ne, rozhodně není žádoucí, abyste se naprosto odstřihli od zpravodajských médií a dělali „jakoby se nic nestalo“. Spíše se vyplatí, když konzumaci médií a negativních zpráv vyčleníte pouze pár minut denně. Zkuste si například zprávy pustit jenom při cestě do práce, a následně až ve večerních hodinách. A zároveň omezte čtení internetových článků a přidružených diskuzí, které můžou zesílit nejen kolektivní úzkost, ale také ve vás vyvolat další nepříjemné emoce. V neposlední řadě je důležité poznamenat, že dlouhodobé problémy s kolektivní úzkostí byste neměli podceňovat. Pokud máte pocit, že nedokážete negativní myšlenky ukočírovat, rozhodně vyhledejte odborníka, například psychoterapeuta, který vám pomůže.

Mohlo by se vám líbit

Móda jako vzdor válce