Dubnový úvodník šéfredaktorky Moniky Mudranincové: Svoboda a láska

Diana je Ukrajinka a u nás se živí jako manikérka. Momentálně má být na Ukrajině. Píšu jí zprávu na Instagram, že se o ni bojím a jsem v šoku z toho, co se odehrává v její zemi. Okamžitě odpovídá, že její rodina je (zatím) v pořádku a ona je naštěstí v Praze. Právě se z ultrazvuku dozvěděla, že čeká chlapečka. Píše, že se na něj nesmírně těší. Gratuluju jí a posílám záplavu srdíček. V televizi zrovna hlásí počet obětí na Ukrajině. Jsou mezi nimi i děti. Situace je příšerná. Ženy rodí v metru, ve sklepech. Některé ze stresu přicházejí o mateřské mléko a nemají čím nakrmit miminka. Utírám slzy. Vypínám televizi a sedám si znovu k počítači, abych vám konečně napsala ten úvodník. Volá mi maminka. Má strach z budoucnosti. Bydlí v Děčíně a doteď si velice dobře pamatuje, jak mě v srpnu 1968 vezla do jeslí v kočárku Kamenickou ulicí, kudy se valily tanky okupantů. Nezbavili jsme se jich dalších dvacet let. Vojáci si zabrali děčínský zámek a přímo v centru města si vybudovali kasárna, aby nás v rámci „bratrské pomoci“ chránili od vlivu zlých kapitalistů. Nikdy nezapomenu na každodenní výjevy – kluky vysvlečené do půli těla, jak v těžkých bagančatech a s bajonety přes rameno dusají mezi námi, obyčejnými lidmi v našem městě, v naší zemi. Možná ani pořádně nevěděli, kde jsou a co tam dělají. Já jsem se jich ale bála a rozum mi nebral, jak je možné, že to generace mých rodičů dovolila. Dnes jsem daleka rezolutních soudů, ale jak vidíme, historie se opakuje. Na rozdíl od osmašedesátého se však svět poučil, že ustupovat zlu se nevyplácí, protože pak vyroste do obludných rozměrů. 

Milé čtenářky, nevím, co se bude dít v době, kdy budete tyto řádky číst. Doufám, že bude lépe. Ale berme tuto dějinnou událost jako memento. Važme si toho, že žijeme v České republice, a pomáhejme těm, kteří to právě potřebují. Na závěr si vypůjčím slova mého kamaráda Bořka Šípka, který říkával: „Svoboda je pro mě ta nejvyšší hodnota. Bez svobody a lásky bych nechtěl žít.“ Mám to stejně. 

Drahé čtenářky, myslím na vás. Opatrujte se a vězte, že i v téhle vypjaté době je potřeba občas se odreagovat, odpočinout si od zpráv a udělat si radost – třeba s Marianne. Přeji vám příjemné, inspirativní čtení a krásné jarní dny v míru a bezpečí.