FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Jmenuji se Klára Kotábová a říkají mi Klára Kotábová

Klidně se přiznám rovnou, že film Forrest Gump miluju. Při prvním zhlédnutí mě tedy dost rozčiloval, ale čím starší jsem, tím víc mouder v něm nacházím. Dokonce také zjišťuju, že podobný příběh žiju, jen se mi zatím nepovedlo investovat do společnosti zabývající se ovocem. Ale věřím, že i to přijde.

Příkladem toho, jak k sobě máme s Forrestem blízko, mohou být třeba letošní prázdniny. S dcerami zkrátka chodíme volnými dny. Aneb jak bylo ve filmu řečeno: „Když se dostaneš do problémů, utíkej“. Respektive běhám já, moje děti, pes tedy ne, ten by se kvůli částečné invaliditě způsobené rozpadlým hrtanem udusil. Každý totiž nějaké problémy má. A já se jejich účinek na mou psyché snaží rozchodit. Každým krokem zjišťuju, že to funguje: Naštve vás člověk, se kterým se musíte vídat pracovně? Neskrývejte to v sobě, vychoďte stres. To platí i o dalších aspektech života. Jenže já svou chůzi nějak zrychluju. Prakticky už nechodím, ale stejně jako Forrest běhám. Dokonce tak moc, že sprintujíc na horu Říp, slyšela jsem za sebou volat holčičky: „Mami, proč na ten Říp tak běžíme, ty chceš předběhnout Praotce Čecha v čase?“ Nikoliv holčičky moje, jen jsem potřebovala vychodit situaci, která mě tehdy moc nepotěšila. Zase jsme ale nahoře byly fakt rychle a vy mohly být dříve připojené na wifi – což bylo stejně vaším celodenním / celoprázdninovým snem.

Jak si tak rázuju rázovitým krajem a dávám Forrestovi ve všem za pravdu, s potěšením v oku sleduju, jak kroky na krokoměru přibývají – najednou mě doběhne nejmladší z mých holčiček, obejme mě a celá udýchaná mi dá ruku do dlaně se slovy: „Maminko, ve dvou se nám poběží líp.“ A mě najednou došlo, že pokud mám tohle, žádné starosti bych si připouštět neměla. Nemám právo o nich mluvit. Jsou marginální. Mám totiž nejvíc: Dětskou dlaň ve své mateřské ruce. Tím tedy důvěru a bezpodmínečnou lásku. Pro někoho málo, pro mě nejvíc. Aneb maminka Forrestovi také říkala, že zázraky se dějí každý den. Někdo tomu nevěří, přesto je to tak. Jen je nezbytné všímat si jich a vědět, že je tady. Teď. Zázrak.

Sledujte detaily a třeba ve svém životě také zpomalíte. Protože zjistíte, že utíkat není zapotřebí. Že to, co v životě potřebujete, už dávno máte. A že v životě je důležité mít to, co pro jeho pohodový průběh potřebujete, protože všechno ostatní už je vychloubání. To také Forrestovi tvrdila jeho máma. A mámy mají vždycky pravdu.

Jak zakončuje Forrest své vyprávění: „A to je asi tak všechno.“

Čtete rádi fejetony Kláry Kotábové? Zaregistrujte se do našeho nového Marianne Klubu, kam Klára pravidelně přispívá svými články. Registrovat se můžete zde. 

ČTĚTE TAKÉ:

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Gordický uzel – zapletené vlasy

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Važ slova…

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Nosit bys měla výhradně to, v čem se cítíš dobře