Kalamity Jane a vrba
Existují ženy, které jdou z průšvihu do průšvihu. Nekonečná smůla, kdy se od nás očekává podpora, ovšem unavuje. Zvlášť když se kamarádka na nás upne jako na empatickou vrbu a povzbuzovačku. Kamarádky „kalamitky“ sice vzbuzují lítost, ale bohužel i vysávají. Zvlášť když se nehodlají zamyslet, jestli na svých pohromách nemají přece jen také trochu podíl a čím si je přivolávají. Není u nich vidět žádné poučení: už poněkolikáté si najdou muže, který z nich jen tahá peníze, po krátké době je přestává bavit zaměstnání, znovu si napůjčují peníze… Jsou obtížné.
„Neneseme zodpovědnost za ničí osud, jen ten svůj a do určitého věku dětí. Kamarádství v pravém smyslu slova je rovnocenné dávání i braní, kdy si to dotyčná dvojice ani nesepisuje, ani nedefinuje. Prostě obě strany intuitivně cítí, kdy dát i brát. V okamžiku, kdy tuhle rovnováhu jeden necítí, doporučuji si o tom promluvit. Ale ne ve smyslu výčitek a vypočítávání chyb. Mluvte o svých pocitech. Tedy ne: „štveš mně s těma tvejma chlapama, copak nevidíš, že si pořád vybíráš stejné typy?“ Ale: „Vedle tvých partnerů se necítím dobře. Unavuje mě, jak jsi nejdřív šíleně zamilovaná a pak nešťastná. Nejsem psycholog, neporadím ti,“ doporučuje psycholožka Dita Němečková.
Šlechta měla rčení: „Vrstvy se nemají ředit.“ Zní to tvrdě elitářsky, ale časem člověk dojde k poznání, že na tom něco je. Což rozhodně neznamená, že by se nutně nemohla udržet kamarádství spolužaček ze střední školy, i když jedna celý život učí na základní umělecké škole na housle a druhá řídí farmaceutickou firmu. „Kamarádky se mohou majetkově prudce rozejít. Ale pokud je tam intelektuální i hodnotové souznění, kamarádství to zvládne,“ říká psycholožka Dita Němečková.
„Je tu ale jedna rozhodující okolnost. Záleží totiž na tom, jak ta solventnější přítelkyně zbohatla. Vlastním úsilím? Vypracovala se? Nebo majetek vyvdala? Zdědila? Něco vytvořila, nebo bohatla na chybách druhých? Tady se už odráží náš hodnotový žebříček,“ pokračuje psycholožka. Pokud se vypracovala a kamarádka její cestu sledovala, ví, čím platila. Protože za úspěch se vždycky platí. Ta, která se vypracovala, zase přijímá, že ne každý má podobné schopnosti jako ona. Navzájem se respektují. Ve finančně nerovných vztazích hraje respekt k práci toho druhého velmi důležitou roli. Úspěšná podnikatelka může obdivovat a vnímat jako sobě rovnou nadanou, ale chudou malířku. U sňatku nebo dědictví je to horší. To už je vnímané jako „štěstí v loterii“ a vkrádá se pocit, že pro to dotyčná nic neudělala. Tyhle pocity zvládne opravdu jen málo žen. Zkuste si jet na dovolenou, na kterou krutě rok šetříte, s kamarádkou, pro kterou je to jen jedna z mnoha dalších cest a neřeší, jestli si koupí o kafe a oběd víc a jestli jsou lístky do galerie moc drahé. Kde je pohoda?
Kamarádka, nebo manžel?
Ukončeme to optimisticky. Velká Británie prováděla mezi ženami průzkum a došla k zajímavým závěrům. Pocit, že se svými kamarádkami mohou mluvit naprosto o všem, mělo 57 % dotazovaných. Tím „vším“ byla míněna i témata, u kterých se ošívaly před svými partnery, 44 % dokonce připustilo, že své nejlepší kamarádce řeknou věci, které by svému manželovi nikdy říct nemohly nebo nechtěly. Ale pozor, většina žen z průzkumu uvedla, že mají spokojené partnerské vztahy. A že nejdůležitějším vztahem je pro ně právě vztah s partnerem.
V každém případě, když kamarádství skřípe, měla byste o něm přemýšlet. Promluvit si o tom, co se děje, co se mění. Nenechat jej vyšumět jen tak. Hledat tu správnou míru, kdy mu ještě dát šanci a kdy se ho pustit, cítíme-li, že se vyprázdnilo. Nebo nás dokonce stahuje dolů. Kamarádství není mateřství, které je na doživotí. Může skončit. Ale vzpomínky na období, kdy bylo pevné a krásné, zůstanou.