Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Životní styl

KLÁRA KOTÁBOVÁ: Dáváte si předsevzetí?

Info ikona
předsevzetí

Já na ně rezignovala. Spíš se snažím žít tak, abych si život zlepšovala průběžně. Bez termínů a závazků.

Klára Kotábová | 15. 12. 2020

Moje kamarádka si už od listopadu píše plán, kterým se bude úderem nového roku řídit. Většinou si na něj sází priority typu: „Budu o deset kilogramů lehčí, dvacet let mladší, šťastnější, úspěšnější v práci. Taky vylezu na K2, natočím hollywoodský film, prosadím se jako spisovatelka.“

Na podobné cíle jsem rezignovala už dávno. Za prvé jsou nesmyslné, za druhé mě stresují a za třetí jsem přišla na to, že nemá cenu se nervovat tím, že nezvládnu vše, co jsem si předsevzala. Proč taky. Navíc nemusím Nový rok zatěžovat něčím tak závazným, jako je plán. A vědět už druhého ledna, že se mi v nadcházejícím roce nepodaří splnit ani polovinu z toho, co bych si přála.

Takže na to jdu trochu jinak. Plány si dělám, ale ne těžké. Spíš takové ty odlehčené – které ve výsledku vedou k tomu, že jsem v klidu a pohodě, vše stíhám a zvládám. Aniž bych se hroutila z toho, že tomu tak není. Prostřednictvím drobných krůčků se většinou dopracuji k tomu, že si na konci roku můžu říct, že jsem prožila fajn rok. Něco nového se naučila. Obohatila sebe i svou rodinu (a opravdu nemám na mysli finance).

Mohlo by se vám líbit

K plánování ale patří také shrnutí a uzavření roku uplynulého. Co se mi podařilo v roce 2020? Přežít jednu pubertu, naučit se plést. Taky obohatit svou slovní zásobu, vylézt po letech na Sněžku. Začala jsem s otužováním. Jen jednou mě za celý rok kousnul králík. Což je oproti předchozímu roku opravdový výkon. Zvládla jsem překonat své krokující limity. Začala běhat. Dočetla a konečně pochopila některé knihy, které jsem dlouhodobě odkládala. Zkusila malovat. Taky zjistila, že někteří lidé, kteří se tváří jako vaši přátelé, to s vámi moc dobře myslet nemusí. A přijala to jako fakt. A poučení, že si nemám všechny pouštět k tělu a věřit, že se chovají stejně jako já. Není to tak. Teď už to vím.

Udělala jsem si radost tím, že jsem se naučila neztrácet drahocenný čas s lidmi, kteří si mé investice neváží. V pětačtyřiceti jsem konečně pochopila, že na první místě je umění mít se rád. Že to není hřích, ale jediná jistota v životě.

Výše uvedené zní docela optimisticky a jednoduše. Ono to takové je. Kdybych si ale na začátku roku napsala na seznam předsevzetí bod: Pročistím své přátele, asi bych dnes nebyla tam, kde jsem a trápila bych se nad tím, jak danou věc udělat, aniž bych kohokoliv urazila.

Zkuste to letos stejně. Pokud máte potřebu předsevzetí si dávat, hledejte taková, která vás obohatí. Udělají vám radost. Zlepší život. Nebudete se při pohledu na ně hroutit. Případně vymýšlet, jak se z nich vyvléknout nebo je zařídit, aby to fungovalo. Protože přesně tohle je cesta, která je slepá a nikam nevede.

Život je těžký sám o sobě. Tak si ho nedělejte ještě komplikovanější tím, že budete přemýšlet nad novoročními předsevzetími. Ta správná si vás najdou. Stejně jako mě.

Na to myslete, až vás letos na konci roku dožene pocit, že když nemáte Plán, zase jste selhala. Naopak, váš příští rok bude díky tomu krásnější. Užijte si ho!

Mohlo by se vám líbit