Klára Kotábová v karanténě, den 23: Pátek není svátek

Pravda je, že moje děti se občas ztratí ve víru volných dní, navíc rozhozené velikonočními svátky se ptají, jestli je středa, čtvrtek, nebo pátek… Já si ale jistotu v podobě kontroly pádícího času vzít nenechám. Potřebuju přece vědět, kdy je víkend a mohu si tedy přispat. Máte to také tak?

Cynik tvrdí, že v dobách normálních je pro devadesát procent Čechů pátek jakousi malou sobotou. To je sice možné, v podmínkách homeoffice neznám osobně jediného člověka, který by se flákal a nedodržoval termíny, které slíbil. Že by si taková osoba vyrazila v pátek na padesátikilometrový okruh na kole. V době, kdy má pracovat. Nepředstavitelné. Naopak, kamarádky, se kterými jsem v kontaktu všemi možnými komunikačními kanály tvrdí, že na HO pracují výrazně víc, než ve stavu běžném. Třeba proto, že vstávají v noci, aby pracovaly, dokud spí děti. A ony se tak mohly věnovat povinnostem pracovním. Pak rozdají úkoly svým ratolestem, jedním okem na ně dohlíží a dělají administrativní činnosti. Po obědě jdou studenti odpočívat, pracující ženy se vrhnou na další dávku tabulek, výkazů a dalších aktivit, na které je třeba zapnout mozek a nepsat do nich třeba vyjmenovaná slova, nebo matematické rovnice pro třetí ročník základní školy. Jakmile si děti dodělají úkoly – tedy poté, co si odpočinou a nasvačí se, moje kamarádky dodělávají resty. Tak do deseti hodin večer. Protože slíbily, že to bude hotové, jiné jejich kolegyně totiž možná pojaly HO jako placenou dovolenou a moje bublina je nejspíš vychována tak, že slovo se má plnit, a když je všední den, tak by se taky mělo makat. Jsme zkrátka ztracená generace.

Proto i v tomto zvláštním údobí miluju víkendy. Fakt se na ně těším. Není škola, Bakaláři, Google Suite Team, dokonce ani Teamsy, občas Whattsapp, nebo obyčejný mail, nechrlí dávky domácích úkolů. Ráno je tedy božský klid. Děti spí, mají přece volno. Já dojdu se psem, kdy se chce nám, bez stresu, že už jsem ve skluzu, se nasnídám, můžu dokonce na terase a ne v poklusu u notebooku, trvale okupujícího jídelní stůl. Výlet si naplánujeme v okolí domu, uvaříme dobré jídlo a já nemám tik z toho, kdy mi jaká aplikace zase cinkne s dalším úkolem. Pro děti, pro mne…

Takže pátek odpoledne je nezbytné nějak zdůraznit. Třeba tím, že právě výše zmiňovaný notebook zaklapnu a spolu s dětskými učebnicemi uklidíme někam, kam až do pondělí nepůjdeme. Kde nic z povinností neuvidíme.

Kamarád psycholog tvrdí, že v rámci duševní hygieny zvládáme s dcerami domácí karanténu skvěle. Včetně dodržováním rituálů a časových stereotypů. Jeho pochvala není tím, čím jsem se chtěla pochlubit. Spíš vám popřát, abyste se také brzo (pokud to ještě neumíte a stále o víkendech doháníte resty za kolegyně i děti) naučila dělit dny na pracovní a na víkendy. Abyste si dovolila den dva odpočívat a nedělat nic. Ale nesklouzla k nicnedělání vychytralému, které evidentně, podle všech informací dost často především lidem korporátním prochází. Pravda totiž je, že podle sociologického průzkumu, který se mi před pár roky dostal do ruky, je možno v korporátu přežít dva roky bez jakékoliv činnosti. Na člověka totiž není tolik vidět.

No jo, jenže to se asi netýká rodiček, které ze svých potomků chtějí vychovat zodpovědné pracující. Třeba proto, že někdo tuhle republiku, po skončení všech opatření, bude muset postavit na nohy.

Tak ať jste zdraví a fajn víkend.

MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.