Klára Kotábová v karanténě, den třetí: A co děti, budou mít co jíst?

Stručně řečeno: I kdybych nakoupila 50 kg těstovin, tunu rýže a metrák šunky, stejně bychom s jídlem nevyšly. Kromě toho, že moje zmlsané děti jedí jen něco a někdy, také funguje pravidlo, že cokoliv dovalím domů, do pár minut zmizí. V praxi to znamená, že předzásobit se na doby krize u nás nejde – protože se zkrátka všechno sní. Přinesu dvacet jogurtů? Než se převléknu a nabídnu je dětem k jídlu – neexistují. Rozhodnu se uvařit těstoviny k večeři? Dcery je obědvaly i snídaly – aniž by se zeptaly.

Pravdou je, že i když vařím ráda a často, nejde u nás doma o jednoduchou disciplínu. Každá z mých dcer má přesně stanovené, jaké ingredience na její talíř nesmí. Když se protnou jejich restrikce, zbývá mi v zásadě máslo, těstoviny, kečup, kukuřice, mleté maso kuřecí, a croissanty. Na tom se shodnou a pozřou všechny. Uznejte ale, že oběd nějaké výživové hodnoty se z toho vyrobit moc nedá.

Takže k snídaní croissanty, jakože dobrý.

K obědu lžu a cibulačku vydávám za francouzskou zelňačku. Což mi taky projde, do doby, než mě odhalí puberta, kvůli jednomu zatracenému hořčičnému semínku.

Jako hlavní chod zapečené těstoviny s kukuřicí, kuřecím masem a smetanou – taky projde.

K večeři palačinky. Snědeno.

Další den začínám palačinkami. K obědu zkusím kuře s rajčatovou omáčkou a těstoviny. K večeři vafle.

Hru na polévky vzdávám. Ani Atyna už je nežere (náš pes), protože je alergická a já, při konzumaci všeho, co by si daly děti v Somálsku, začínám propadat nechutenství, jen při pohledu na to, co práce s tím bylo a ocenit ji nikdo nedokáže.

Po třech dnech vaření doslova z ničeho mám jasno. Vykašlu se na to. Pár dní nemá cenu hrát si na michelinské menu jen proto, že mám čas. Děti jedí, co jim chutná a jsou spokojené. Dvě tři jídla pořád dokola, a mě to nevadí. Za pár dní tohle martyrium skončí, takže nemám pocit, že by zhubly, začaly strádat, projevila se u kterékoliv z nich křivice. Sluníčko totiž, a s ním naštěstí přísun vitamínu D, stále funguje.

Takže my v karanténě frčíme na palačinkách a toastech se sýrem a šunkou. Asi je po otevření běžných obchodů nebudu chtít nějakou dobu ani vidět, doufám, že holky taky ne, ale co se dá dělat. Vaření pro zmlsané děti zatím nikde nevyučují, a byť kvituju s povděkem snahy kolegyň redaktorek, které chrlí jeden skvělý recept pro krizové vaření za druhým, pro mě je to nedostižná lahůdka – kterou by nikdo nejedl. Jenže mě tak napadá, že se asi vykašlu na to, co jedí holky, a uvařím alespoň jedno jídlo, které udělá radost mě. Znáte to: Když je spokojený a saturovaný pilot, posádka se vždycky v pořádku dostane na místo určení….

Tak ať jste zdraví.

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.