Můj život na Kubě: Občas se musím chovat jako horkokrevná Kubánka

Kdy a proč jste se přestěhovali na Kubu? 

Původně jsem plánovala mít na Kubě zázemí na léto a jednou zde strávit důchod. Nakonec nás stavba domu tak pohltila svou časovou náročností, že jsme zde zakotvili na několik měsíců a teď už jsem zde třetí rok. Mezitím jsem tady začala i pracovat. Dům je hotový, v naší čtvrti jsme se usadili, ale přemýšlím, že se za rok zase vrátím a budu svůj čas dělit mezi Prahu a Havanu.

Co na Kubě milujete, a co vás naopak zarazilo?

Ke Kubě mám vztah už od dětství. Maminka pracovala více než 20 let na kubánském velvyslanectví v Praze, s ní jsem poprvé Kubu navštívila jako dítě a tehdy asi začal můj zájem o tuto krásnou zemi. Moře a slunce, vřelost a bezstarostnost místních lidí a smažené banány, to je asi můj hlavní magnet. Na druhou stranu občas šílím právě z oné bezstarostnosti, protože všechno se řeší „maňana“, nic nespěchá a málokdo dodrží slovo. Zejména při stavbě domu to byla opravdu zkouška nervů. Bohužel ani v pracovních záležitostech to není jiné, takže co si nevyběháte a nevyčekáte, to nemáte! Co asi nikdy nezvládnu, jsou návštěvy. Prostě se vám zjeví v jakoukoliv hodinu u dveří a jsou tam. Nikdo nerespektuje, že máte jiné plány, přece vás přišli potěšit a pobavit se a nejlépe si s vámi něco dobrého uvařit, což znamená: rozkrámovat vám celou kuchyň. My Evropané, zvyklí na soukromí a plánování, tohle neseme těžce.

Jak se místním lidem v roce 2019 žije na “ostrově svobody”? Jaká největší omezení tu zažíváte? Jak je to třeba s internetem?

Poslední roky zažívám velký internetový rozmach. Původně byl dosažitelný pouze v lepších hotelích, dnes už funguji wifi zóny v parcích. Koupíte si kartičku s heslem k připojení, na 1 hodinu stojí cca 50 Kč a internet funguje dobře. Co je naopak stále stejné, je doprava. Koupit si auto je v podstatě nedosažitelné, i malý model vozu vás stojí v přepočtu 2 miliony Kč. Kubánci tedy stále opravují svoje staré Lady a americké modely a jezdí tak vše, co má kola. Technická kontrola nebo emise se neřeší. Každý Kubánec by chtěl cestovat a poznat, jak to vypadá za oceánem. V posledních měsících je problém se zásobováním, chybí čerstvé položky, bohužel i ty základní. Někdy u fronty na kuře asistuje i policie, to si my už neumíme vůbec představit.

A co jídlo? Říká se, že najít restauraci nebo nakoupit dobré potraviny je občas boj.

Kubánská kuchyně je hlavně o rýži, fazolích a improvizaci. Stále funguje přídělový systém, základní potraviny jsou v podstatě dotované státem. V obchodech seženete sýr, máslo i jiné dobroty, dnes dokonce i české pivo! Smiřte se ale s tím, že kvůli tomu musíte obejít několik obchodů a občas i shánět několik dnů a potom si vystát frontu. S možností drobného podnikáni začali Kubánci hojně otevírat malé domácí restaurace, ve kterých ochutnáte tu pravou domácí kuchyni. Jíst na ulici se není nutné bát, občas si koupím i místní pizzu velikosti dezertního talířku, která mě stojí 10 Kč a na rychlý hlad poslouží dobře, i když o zdravé stravě to opravdu není.

Co zdravotní péče? Na jaké je úrovni?

Lékaři jsou příjemní a profesionální. Bohužel ne vždy se daří sehnat doporučené léky. Naštěstí jsme místní péči nemuseli využívat na nic závažného a léky se také snažím vozit z Čech. Místní byrokracie ale panuje i ve zdravotnictví. Jednou mě vrátili z lékárny, protože recept byl napsaný červenou tužkou, a to není povoleno. Lékař ale modrou neměl, tak jsem mu musela půjčit vlastní, aby mi recept uznali.

Váš syn chodí do školky, v čem se tamní vzdělávací systém liší od našeho?

Syn chodí do soukromé školky. Není to bohužel jako u nás, školka nemá vzdělávací program a pevnou osnovu, ale od září zde bude působit pedagožka, tak věřím, že v tomto ohledu se posuneme dopředu. Bohužel státní školka je přeplněná a zase řeší jiné problémy, např. se stravováním.

Kde bydlíte a v čem se bydlení na Kubě nejvíc od evropského způsobu bydlení? 

Máme svůj dům a splnila jsem si sen a je přímo proti moři, v podstatě stojí na pláži v okrajové části Havany. Máme zde vše, co potřebujeme a přitom je to klidná zóna bez výfukových plynů. Do budoucna plánujeme i organizovat taneční kurzy, máme zde i několik pokojů na pronájem. Zábavu si občas zažijeme i s hmyzem. V květnu asi 3 týdny nepřetržitě pršelo a všechen hmyz se stahoval do domů. I luční koník je zde trochu jiných rozměrů, takže si umíte představit, jak jsem si to užila. Už jsme měli v bytě i hada, malého, ale bohatě to stačilo. Také je dobré hlídat si úroveň úklidu svých sousedů, místní „cucaracha“, nebo-li šváb velikosti palce, by od nich velmi rád zavítal i k vám.

A co voda?

V Havaně obvykle neteče voda nepřetržitě a je tedy nutné mít vlastní nádrže. My máme vlastní cisternu s motorem, aby voda měla tlak i rezervní nádrže na střeše. Často totiž nejde proud, tak voda ze střešních nádrží alespoň teče samospádem.

Jak vypadá kubánsko-české partnerství? Je partner horkokrevný, nebo je “jižanský temperament” mýtus?

Kéž by to byl mýtus! Občas se musím také chovat jako horkokrevná Kubánka, abych si obhájila to své. Za ty roky už jsme se ale naučili najít společnou řeč, to je asi stejné v každém partnerství.

Jak často se vracíte do Evropy a co vám nejvíc chybí?

Teď se vracíme do Prahy 2-3 x ročně. Moc nám chybí děda, kterého se mi nedaří přesvědčit, aby jel s námi. No a jinak synovi chybí jeho oblíbený Brumík (a to jich vždy vezu přes 100 ks), mně kafe s kamarádkou a Angelovi - tomu paradoxně chybí česká kuchyně.

Umíte si představit, že byste tu žila “navěky”?

Kuba je moje srdcová záležitost, ale až začnu řešit synovu školní docházku, plánuji se vrátit do Prahy. Navěky to potom začnu počítat až v důchodu.

ČTĚTE TAKÉ: Rodina na cestě: Život jako dovolená