Víc partnerů, větší štěstí v životě? Nová studie boří mýtus o nadřazenosti monogamie

Spokojenost v nemonogamních vztazích

Výsledky nové rozsáhlé studie, publikované v The Journal of Sex Research v březnu 2025, přesvědčením o nadřazenosti monogamie otřásají v základech. Výzkum se podíval na zkušenosti téměř 25 tisíc lidí a přišel s překvapivým zjištěním: lidé v otevřených a nemonogamních vztazích jsou se svým partnerským i sexuálním životem spokojeni úplně stejně, někdy dokonce víc, než ti v klasických monogamních vztazích.

Připomeňme, že monogamie bývá obvykle chápána jako výlučný vztah dvou partnerů, kteří si jsou věrní jak po citové, tak sexuální stránce. A pro spoustu lidí je to pořád ta nejpřirozenější a nejbezpečnější volba – což potvrzuje i nedávný nedávný průzkum e-shopu pro zdravou sexualitu YOO.cz. Většina Čechů se v něm svěřila, že považují za nevěru nejen klasické mimomanželské dobrodružství, ale třeba i líbání jazykem (86 %), flirtování přes seznamku (81 %) nebo dokonce platonické city k někomu jinému (přes 70 %).

Klíčové faktory spokojenosti – důvěra a hranice

Hranice máme různé a v každém vztahu si je nastavujeme trochu jinak. Právě proto může být zajímavé, že i lidé, kteří se na věrnost dívají o něco volněji než většina společnosti a žijí v otevřených vztazích, vykazují podle zmíněné studie podobnou – nebo dokonce vyšší – míru spokojenosti. Podle autorů je jedním z důležitých faktorů to, že spolu lidé v nemonogamních vztazích o pravidlech mluví opravdu otevřeně a všechno je postavené na dohodě, nikoliv na tajnostech.

Výzkumníci z Austrálie se ve své analýze dat za posledních 17 let zaměřili na různé typy vztahů: od polyamorie (více vztahů zároveň), přes otevřené vztahy až po tzv. monogamish uspořádání – tedy převážně monogamní vztahy s výjimkami, na kterých se partneři domluví. Stejnou celkovou spokojenost jako partneři v čistě monogamních vztazích vykazovali lidé napříč zmíněnými typy vztahů.

Sexuální spokojenost byla u některých forem, jako je polyamorie nebo swinging, dokonce vyšší. Možná nejzajímavější je ale jiné zjištění: lidé v nemonogamních vztazích často uváděli, že si ve vztahu víc důvěřují. Možná právě proto, že taková uspořádání fungují právě díky otevřené a upřímné komunikaci, která je jejich podmínkou.

Tolerování nevěry? Raději tolyamorie

V souvislosti s otevíráním se i jiným typům vztahů než ryze monogamním se v posledních letech začíná skloňovat také tzv. tolyamorie. Odborníci ji popisují jako formu vztahu, v němž jsou lidé ochotni přijmout nevěru svého partnera či partnerky a do určité míry se s ní smířit. Jistě, v tomto případě lze o skutečné míře spokojenosti dozajista polemizovat, ale bezesporu jde o jeden z klíčových jevů, který se ve společnosti objevuje mnohdy častěji, než si možná myslíme. A právě teď se o něm začíná mluvit víc než kdy dřív.

Podle amerického publicisty a mediálního odborníka Dana Savage, který‎ termín vytvořil, tolyamorismus znamená, že je člověk ochotný nad románkem svého partnera přimhouřit oči, protože jim vztah jinak funguje zcela bez problémů. „Příkladem jsou i vysoce postavené páry, jako je bývalý prezident Bill Clinton a bývalá ministryně zahraničí Hillary Clintonová. Ukázkovým příkladem tolyamorie jsou také‎ Cameron a Daphne, které hrají Theo James a Meghann Fahy v seriálu Bílý Lotos. Dvojice měla mimomanželské poměry s jinými partnery, a přestože o tom oba věděli, neměli žádné obavy,“ ilustruje příklady vztahová koučka a výzkumnice Marie Thouin. A dodává, že tolyamorní vztahy jsou čím dál častější.

Lidé v tolyamorním vztahu nechtějí otevřené partnerství, a zároveň ani nechtějí, aby jejich vztah skončil. Jsou proto ochotni se s nevěrou do určité míry smířit a tolerovat ji. Ať už jde o emocionální podvádění, občasný sex, flirtování nebo placen‎ý sex, tolyamorie vyžaduje, aby člověk přijal, že jeho partner či partnerka provozuje sexuální aktivity mimo jejich vztah. „Lidé v tolyamorním vztahu se proto soustředí na všechny způsoby, jak‎ jim partner projevuje svou lásku. V tomto typu vztahu často existuje oboustranný prospěch – ať už jde o vzájemnou péči, finanční zabezpečení nebo emocionální bezpečí,“ upřesňuje na závěr Veronika Kubíčková, sexpertka ze společnosti Růžový slon.