Reklama

Běžím s holemi

Zima si s námi letos pěkně hraje. Vy, kdo čekáte podobně jako my, až budete moci konečně připnout běžky, zkraťte si dlouhou chvíli třeba během s holemi. Je to pěkná makačka.
Napsala Vydáno 15. leden 2015
Běžím s holemi

Že se s holemi chodí, je známá věc. Ale běží? Trochu zvláštní představa... nepletou se, nebudu o ně zakopávat a vypadat legračně jako mátoha, která neví kudy kam? Ale kdeže. Nordic running, jak se běhu s holemi říká, je skvělá věc. Pomohla vrátit do formy po mateřské třeba i oštěpařku Barboru Špotákovou. Na chuť mu přišel mimo jiné i šéftrenér atletů a desetibojař Tomáš Dvořák nebo oštěpař Jan Železný. A spolu s nimi čím dál víc žen i mužů.

Běh s holemi je dílem dvou nadšenců, Milana Kůtka a Aleše Tvrzníka. Spojili běh, běžecké lyžování a nordic walking, tedy chůzi s hůlkami. Za svůj nápad dostali před dvěma lety do Evropské atletické asociace hlavní cenu za inovační přínos do tréninku. „Běh s holemi je nezvyklý, ale jednoduchý, mnohem jednodušší než jízda na běžkách,“ konstatuje Milan Kůtek. Běhat můžete téměř všude. Třeba na louce, v parku nebo lesní cestě. Podle jeho autorů je skvělý nejen pro dobrou fyzičku, ale i pro hubnutí. A poradíte si při něm s případými obejdy a psi, kteří tak rádi vyrážejí za nic netušícím běžcem, prestože se jejich páníček se dušuje, „náš Alík poslouchá na slovo a nikdy nikoho nekousl.“ Poté, co mi na koleni před časem visela čivava, mi hole připadají jako skvělý vynález...

Neběhat do zblbnutí

Jitka Dohnalová se dozvěděla o možnosti běhat s holemi z facebooku. „Odhodlávala jsem se dlouho, popravdě mi to zpočátku připadalo jako blbina,“ přiznává. Zvítězila ale zvědavost a také to, že slyšela výborné reference na Milana Kůtka. Zúčastnila se Běžeckého campu Miloše Škorpila, který běhu s holemi také fandí, a vyzkoušela si ho. „Není to tak jednoduché, jak se zdá a mně napoprvé nešlo ani tahat hole za sebou, abych si zvykla na jejich drncání "do kroku". Při prvních pokusech jsem měla pocit, že nestíhám ani hýbat nohama, že téměř letím. Ale Milan nás odvedl do hustší trávy a vyslal do kopce a tam se opora holí ukázala jako skvělý vynález. Vše podpořeno Milanovým skvělým, lidským, leckdy jadrným, ale omluvami prokládaným výkladem. Vzpomenu si na něj pokaždé, když si rovnám ruce, aby se při běhu nekřížily a jen pouhá vzpomínka mi zrychlí krok,“ vypráví Jitka a přiznává, že má teď nové přání, vlastnit už konečně své hole.

Hole jí totiž usnadní život a zlepší kondici. Posilujete nejen nohy, ale v porovnání s klasickým během víc i horní část těla. Hole totiž nohám odlehčí, dá se tak běhat třeba i bolavou achilovkou. Ubírají i zátěž kloubům, hodí se proto třeba i lidem s nadváhou, kterým se běh v počátcích hubnutí právě kvůli přetěžování kyčlí, kolen a kotníků příliš nedoporučuje. Velkou výhodou holí je i jejich bezpečnost. Díky nim můžete běhat třeba i za mokra, v blátě nebo po zmrazcích. Když je například jinovatka, nemusíte do zblbnutí obíhat park po asfaltce. Hole totiž zaručí stabilitu a podrží vás při různých škobrtnutích.

Další, která propadla kouzlu dlouhých holí, je Jitka Faronová. „Je to neskutečný zážitek a zároveň velká makačka. Nadchlo mě, jak jsem z běhu zničená. Po té, co jsem uběhla jeden kilometr, jsem byla splavená, jako bych jich za sebiu měla pět,“ líčí. Dodává, že se vydala i na místa, kde by se bez holí běžet obávala. Běžela do kopce, z kopce i ve vysoké trávě. „Hole drží běžci stabilitu, dobrý náklon, krásně posílí střed těla. Asi napíšu ježíškovi,“ říká.

Bára Špotáková je zase příklad, jakým pomocníkem dokážou být hole pro těhotné, které se nechtějí jen cpát za dva, listovat v příručkách pro budocí matky a kynout. „Měla zájem hole vyzkoušet ještě před otěhotněním. Byla z nich nadšená. Jejich výhody spojila během těhotenství, kdy s holemi běhala, ke konci klusala, pak už jen rychle chodila. Po těhotenství je používala opět a nemohla si je vynachválit. Teď už je v plné síle a vyhrává, takže nyní je využívá pro jejich efektivitu, spotřebuje větší energii, zaposiluje si. Je mi na ní sympatické, že odmítá drahé komerční věci, a když vidí, že funguje levná a jednoduchá, používá ji,“ uvedl pro magazín aktualne.cz Milan Kůtek.

Nejsou hole jako hole

Nepotřebuje k němu žádnou náročnou výbavu, jen dobré boty, stejně jako pro obyčejný běh a runningové hole, které jsou o delší než walkingové. „Jsou vlastně kombinací holí běžkařských a nordic walkingových. Podobně jako hole pro běh na lyžích jsou jednodílné, tedy mají fixní délku a nejsou skládací. Jejich rukojeť je hladká,“ vysvětlují na specializovaném serveru www.behsholemi.cz. Měly by být zhruba o deset centimetrů kratší než běžakřské hole „na klasiku“. Jestli si teď říkáte, pro začátek to zkusím se svými holemi pro nordic walking, stejně se mi válejí ve skříni, raději na to zapomeňte. „Nordic running není pobíhaní s hůlkami na nordic walking. Hole jsou výrazně delší, sahají těsně pod rameno, ale zase o něco kratší než běžkařské hole, to už by hole překážely. Rozdíl je i v provedení. Walkingové jsou zpravidla skládací, což u běhání nedělá dobrotu. Je tu větší silový ráz než při chůzi, takže mají blíže k těm běžkařským, protože jsou jednodílné. Čili dole u hrotu vypadají jako na nordic walking a dál nahoru jako na běžecké lyžování,“ vysvětlil pro aktualne.cz Milan Kůtek. Seženete je za cenu zhruba od sedmi set padesáti do třinácti set korun.

Pokud si chcete domluvit lekci, můžete se spojit s instruktorem přes server www.behsholemi.cz. Podle Milana Kůtka budete po hodině běhat jako srnky.

Klára Mandausová

Klára Mandausová

Popisek

Další články

Reklama