Barevný koktejl na pobřeží

Současný vzhled plážového domu Poppi Massey na ostrově Nantucket při pobřeží Massachusetts připomíná krásnou labuť a jen těžko lze uvěřit, že ještě před patnácti lety, kdy jej Poppi objevila, vypadal jako velmi ošklivé káčátko. „Propadla jsem jeho podivnému tvaru a zamilovala si každou rýhu i díru ve zdi,“ vzpomíná. „S domem jsem tři roky nic nedělala, až pak jsem se konečně rozhodla pro renovaci. Stavbyvedoucí si tehdy musel myslet, že jsem se zbláznila, když jsem odmítla vyměnit palubkové obložení v interiéru za nové. Řekla jsem mu, že bych raději sama tmelila spáru po spáře, než abych dala stěny něčím zaklopit. Místo toho jsem nechala zateplit zdi zvenku, takže jsou o necelých osm centimetrů tlustší, než je obvyklé.“

Obytný prostor bylo nutné rozšířit, proto řemeslníci zvedli dům na piloty, aby vykopali základy pro spodní patro – suterén. Výsledkem je prostorný, světlem zaplněný pokoj pro hosty. „Nesnáším tmavé a stísněné domy, takže jsem tam nechala vsadit velká okna a dveře, které vedou k malému patiu – terase,“ vysvětluje Poppi. Vybavení suterénu přítelkyně Poppi inspiroval k vybudování vestavěných patrových postelí pro hosty. „Můžete sem krásně odložit děti,“ směje se. „Moje dcery tu mají party každou chvíli, zatímco já jsem nahoře v patře. Holky mají pocit soukromí, ale mezi námi – slyším každé jejich slovo.“

Poppi si nechává zadní vrátka pro případné rozšíření přízemí a zvětšení kuchyně. „Je to nepravidelná místnost s velkým trámem uprostřed, ale mně se to líbí. Každý, kdo přijde na návštěvu, se může změřit a svou výšku na trám zaznamenat. Měřil se tu dokonce i pes.“ Zvolené barvy utvářejí z kuchyně osobitý prostor. „Kombinace červené a modré některé lidi šokuje, ale nakonec jsem to já, kdo se na ni každý den dívá a komu dělá radost,“ říká Poppi.

„Miluji barvy a kouzlo neočekávaného, proto jsem se chtěla vyhnout klišé klasického domu na pobřeží. Když se domem procházím, cítím vzrušení – jako když na ulici potkám pěkného chlapa!“ dodává Poppi opírajíc se o dvířka třešňově červené kuchyňské linky, ale připouští, že limetové a fialové barvy v jídelně jsou poněkud nezvyklé. „Nejsem vystudovaná designérka, ale za svůj život jsem pár domů zrenovovala, takže předpokládám, že když se mi nějaké barvy líbí, umím je k sobě sladit.“

S lustry z 50. let, bateriemi ve tvaru raket, starými filmovými plakáty či soupravou amerického jídelního nábytku dostává dům také nadčasový rozměr a půvab. V hlavní ložnici je vzhled měkčí a jemnější. Klenutý strop a proutěný nábytek dávají pocit venkovského bydlení, křeslo a židle jsou přečalouněné. „Odtud pozoruji východ a západ slunce,“ říká Poppi zasněně. „Pobřeží tady ustupuje moři, ale předpokládám, že mám alespoň osmdesát let, než dosáhne k mému domu. A to je dost času na to, abych si ho užila.“