Bratislavský byt si zamilovali a jeho dispozici upravili přesně podle svých představ

„To jsme my: já, můj muž Juraj a skoro dvouletá dcera Mila. Juraj je manažer produkce, já pracuju jako grafická designérka pro Curaprox, teď jsem na mateřské dovolené. Taky jsem trochu podnikatelka, pokud to znamená něco podnikat. Loni jsme s kamarádkou uvedly na trh značku pro mámy a děti Tender November a zatím se nám daří. Dřív jsme s mužem hodně cestovali, ale od té doby, co se narodila Mila, trávíme logicky víc času doma. Jsme tu šťastní a máme to tu rádi, ale cesty za hranice už nám začínají trochu chybět.“ Eva s Jurajem milují architekturu, umění, hudbu, fotografování a dobré jídlo. A moc rádi bydlí spolu s dcerou ve vysněném bytě v Bratislavě. „Než jsme se sem nastěhovali, žili jsme nějaký čas v Praze na Letné a to nás pěkně zhýčkalo: když jsme se vrátili domů na Slovensko, chtěli jsme najít taky takovou zelenou čtvrť blízko centra, velké parky kolem, kompletní vybavenost a stejný starý činžák s vysokými stropy a secesní fasádou, kde bychom si koupili byt. Ale to se v našem hlavním městě v normální cenové relaci jen velmi těžko sežene,“ vypráví Eva. Zakotvili tedy v pronájmu a hledali dál. Původně se dívali i po mezonetu, ale uvědomili si, že život ve dvou patrech by byl zbytečně komplikovaný, a to nejen s dětmi. Za tři roky objevili hotový poklad v podobě nástavby na bytovém domě z 30. let od funkcionalistického architekta Emila Belluše. „Říkáme si, že jsme měli vážně štěstí a vyplatilo se chvíli počkat. I když to je moderní nástavba, je přesně podle našich představ: velká okna, spousta prostoru, hodně světla… Dům je v širším centru, v příjemné a klidné lokalitě s báječnými sousedy, obklopený stromy a parky, se skvělou farmářskou tržnicí za rohem a spoustou hřišť, obchodů a kaváren nedaleko.“

Severský styl šmrncnutý Španělskem i asijskými vzory

Byt byl teprve ve fázi projektu a manželé do něho mohli zasáhnout. Rozhodli se předělat uspořádání pokojů a upravit dispozici koupelny. Se stavební částí jim pomáhal kamarád, architekt Marek Bohunický. Jsou tu tři pokoje, dvě koupelny a obývák propojený s kuchyní a jídelnou. Velikou terasu za okny s výhledem do korun vzrostlých stromů používají po celý rok. „Mila zalévá kytičky a trhá ovoce z keříků, rádi tu grilujeme, posedíme s přáteli, občas se mi podaří cvičit tady jógu,“ říká Eva. O interiéru měla jasnou představu. „Líbí se mi severský styl, ale sám o sobě je na mě příliš monochromatický a studený. Zároveň miluju španělské interiéry, marocké a asijské vzory, zemitou barevnost a kvalitní přírodní materiály. Půjčila jsem si od všeho něco a ono to dohromady skvěle funguje! Mám ráda krásné věci a když zařizuju interiér, baví mě pomalu vnímat barvy i každý detail, nerada spěchám. Stejně to mám i v životě. Ten náš by se mohl někomu zdát možná moc obyčejný, ale pro nás má svoji neskutečnou krásu.“ Den rodina začíná, až se vzbudí Mila, což je mezi půl pátou a sedmou ráno. „Jen co otevře oči, zkontroluje obsah ledničky a borůvky na terase, pak usedneme k snídani. Když zrovna nepracuju, tak si hrajeme doma nebo jdeme do parku, za kamarády, cestou zpátky nakoupíme, když se přehoupne odpoledne, vaříme večeři a pořád si povídáme. Když jsme sami tři, jíme u barového pultu, máme-li společnost, prostřeme jídelní stůl. Večer s Jurajem uložíme Milu a pak svorně padneme na gauč, pustíme si nějaký dobrý film, u kterého já většinou blaženě usnu,“ směje se Eva. Manželé mají spoustu knih, jen část jich je v nástěnné knihovně v obýváku. Světelný řetěz v chodbě instaloval Juraj, jídelní stůl navrhla Eva a vyrobil ho umělecký řezbář. Nepřehlédnutelným prvkem jsou tu pokojovky, pozitivní atmosféru doplňují originální suvenýry z cest a obrazy od přátel. Retro komoda i zkumavky na ní pocházejí z bazaru, repasovaná kinokřesla ze zrušeného biografu. Fotka nad nimi je od fotografky Márie Švarbové. Všechny solitéry krásně vynikají a zároveň spolu příjemně ladí.

TEXT: MIRKA VERNEROVÁ | FOTO: EVA KIMLIČKOVÁ