FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Stereotyp, nebo rituál?

Přiznám se k těm svým: Nemusím třeba sledovat předpověď počasí, jakmile se ale u Radovana, v našem tenisovém klubu objeví v nabídce ledová káva, je tu zkrátka jaro. I kdyby meteo radary protestovaly sebevíc, nejhezčí období roku je tady a přiznávám bez mučení, že už od března vyhlížím, kdy bude „vedením“ rozhodnuto, že nastal čas. Vítat jaro ledovou kávou. Hodiny strávené s dcerami na kurtu začnou být hned sladší. Pravidelnější a korunované kopcem šlehačky.

Stejně tak je pro mne diagnózou návrat do Jižních Čech. Do penzionu nedaleko Borovan, kde se vždy nadechnu a uvědomím si, že život nemusí být jen o stresu a povinnostech. Což mi vysvětlí i majitel penzionu, který mi většinou po příjezdu zabaví mobilní telefon na dobu neurčitou a taky ho podezřívám, že ruší wifi signál – v zájmu zachování duševního zdraví svých hostů a utužování rodinných vazeb. Kdykoliv během roku bych byla naštvaná, tady je mi to úplně jedno. A mezi námi – já ten mobil odevzdám, odpojím se a – přežiju. Takže digitální detox funguje a i ten, pokud vám dělá radost, můžete považovat za rituál.

Asi bych se měla také přiznat i k pátečnímu odpolednímu posezení nad talířem plným hranolek a smaženého sýra, ke kterému čtu nejmenovaný časopis. Vždy kolem čtvrté odpoledne. A tahle kombinace je pro mě signálem, že začíná víkend. Od středy se dočkat nemůžu…

Žabky jsou samostatnou kapitolou. Podle úsloví „Life is better in flip flops“, bych je nejraději nosila celoročně, protože je to zkrátka pravda. Škoda, že žiju v zeměpisných šířkách, kde to možné není. A že čtu pravidelně články na téma, jak je právě tento druh obuvi nezdravý. Přesto „na letní“ přezouvám bez ohledu na počasí v okamžiku, kdy Radovan chystá ledovou kávu. Občas se to s počasím sice nesejde, ale co na tom, jsem šťastnější? Tak proč ne… Zkrátka ledová káva spustí řetěz dalších rituálů vítání a prožívání nejhezčího ročního období.

… a mohla bych pokračovat dál a dál, ale prásknu taky něco na svoje kamarádky – to mají totiž za to, že se se mnou baví… Ale ony už mě znají, takže mi to nejspíš prominou… : Jana potřebuje mít zásobu želatinových bonbonků vždy po ruce. Uvolňují totiž pracovní i domácí stres, Jarka se neobejde bez zásoby Nutelly, Katka začíná sobotu tím, že si na sebe navleče tričko s nápisem FUCK OFF WORKING DAYS. A je šťastná. I proto, že během working days chodí v kostýmku. Markéta cestou z práce domů v autě nahlas zpívá s kapelou Kabát - cokoliv, co zrovna hraje. Monika chodí od okamžiku, kdy sleze sníh zásadně venčit psa bosa. Jako fakt. I když jinak je docela normální. Kája má každý čtvrtek rande sama se sebou a s knihou. Čte si v kavárně a je jí jedno, co dělá zbytek rodiny doma, protože jak tvrdí, oni dvě hodiny bez ní přežijí, ona další dvě hodiny s nimi ne. Dáša každou středu cvičí s masochistickou trenérkou. Proč? Protože se jí líbí, jak je další tři týdny zničená a bolí jí „celý člověk“. Její argument: „Až to nebude bolet, budu mrtvá a to se zatím nechystám“.

Stereotypy a opakované činnosti, viz ty páteční hranolky a žabky v dubnu, mají v mém životě nezastupitelné místo. Dělají mi totiž radost. Kdyby to byla ubíjející rutina, asi bych se o nich nadšeně nerozepisovala. Jenže žabky miluju i za cenu omrzlin, smažený sýr a hranolky vyběhám, na digitální detox se těším a nikdy se nevzdám ani jediného z výše uvedeného. Takže by možná bylo dobré začít věci nazývat pravými jmény: výše uvedené činnosti nejsou stereotypy, ale RITUÁLY. Nejsem díky nim totiž otupělá, ani se nenudím. Myslím, že ani moje kamarádky ne. Naopak.

Rituály mohou být denní, týdenní, roční, pětileté. Jsou ale vždy základním stavebním kamenem lidského života. Mého i vašeho. Přeju hodně štěstí při jejich výběru.

Autorka textu: Klára Kotábová

ČTĚTE TAKÉ:

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: A co to o tobě říká?

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Jste na Instagramu? A víte, co na vás váš profil vyzradí?

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Zenová pohoda

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Prošlapu se ke zdraví?