Herečka Sabina Remundová vyrůstala s nálepkou „Janžurčiny dcery“. I tak se rozhodla pro herectví. Zatímco v mládí její kariéra trochu stagnovala, dnes jde z role do role a je přímo nakažlivě spokojená.
Promotion

Sešly jsme se v jednom pražském vinohradském bistru, kam přijela z chalupy z jižních Čech. Jen na otočku, udělat rozhovor pro Marianne, něco zařídit a pak zase zpátky na samotu. Ze začátku si povzdychla, že příliš nespala, protože dlouho do noci řešila po telefonu s maminkou Ivou Janžurovou její údajný vyhazov z Národního divadla. „Samozřejmě to není pravda. Bulvár si to vymyslel. Nevím proč. Ale už jsme doma docela zvyklí, že se takové věci dějí,“ konstatovala. 

Jak jste snášela popularitu vaší ­maminky jako dítě?

Právě že špatně. Zavřela jsem se do sebe a dlouhá léta o sobě říkala, že jsem introvert. I když jsem se pak pro někoho nepochopitelně rozhodla jít na konzervatoř. Ale pro mě herectví neznamená exhibovat se, ale vyprávět příběh z hloubky a vnitřní podstaty, myšlenky. Chodila jsem v mládí pořád se sklopenou hlavou, to bylo z toho, jak jsem se snažila od dětství uchránit pozornosti okolí. Vlastně až teď zjišťuju, že takový introvert nejsem. Že jsem do něj v dětství vrostla pozorností, která mi nebyla příjemná. Velkou část života jsem prožila v pocitu, že není až tak nutné mít přátele, že mi stačí muž, který mě bude milovat. Zjištění, že nejsem introvert, je pro mě obrovské.

Co přineslo?

Jsem otevřená novým objevům, je to hrozně fajn. Můj věk je fajn, snažím si ho vědomě užít. Nechávám průchod svému temperamentu, je to velmi přínosné pro vnímání světa. A naprosto mě opustila vztahovačnost, což bývala moje špatná vlastnost. Už neuvažuju o tom, proč mi to ten člověk řekl. Říkám si, asi mu nebylo dobře, asi to má jinak, a jdu od toho. Dřív jsem se hodně času trápila kvůli blbostem. Nebo mi připadalo, že se svět zboří, když něco nebude, jak já chci. Teď vím, že nic takového nemá smysl. Investovala jsem spoustu času do utrpení pro něco, co za to nestálo. Dnes se trápím chvíli a pak to neřeším. Dobré zjištění, že to už umím.

Přišla jste si na to sama?

Ano. Dala jsem si do tabulky v hlavě mnoho zkušeností a z toho vzešlo prosté zjištění. Nejsem žádná intelektuálka, stavím na přirozené inteligenci, zdravém selském rozumu.

Muž si vás bral jako introvertku, co on teď na takovou změnu?

V legraci říkal, že si v žádném případě nevezme herečku a nikdy blondýnu. Tak se...

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V ŘÍJNOVÉ MARIANNE!

ŘÍJNOVÁ