Rok bez Jiřího Bartošky: Když nelžete, nemusíte si pamatovat, co jste komu nakukali, říkal

Jiří Bartoška o životě nemluvil, ale žil ho. Nepůsobil jako někdo, kdo věci analyzuje nebo rozebírá do posledního detailu, ostatně to o sobě sám říkal. Nevytvářel kolem sebe obraz, který by bylo třeba obdivovat. Možná proto ho lidi milovali. Jeho charisma nebylo postavené na efektu, ale na klidu. Neupozorňoval na sebe, přesto bylo těžké ho přehlédnout. A když odešel z místnosti, nezmizel úplně. Někdo se prostě tak narodí.

Víc než jen prezident

Pro mnohé zůstane navždy spojený s postavou doktora Skalky ze seriálu Sanitka, ale jeho herecký rejstřík byl mnohem bohatší. Je třeba zabít Sekala (nominace na Českého lva), Všichni moji blízcí (Český lev), Teorie tygra, Pán Bůh ve filmu Anděl Páně, nebo mnohem starší role, jako třeba Sokolí oko v Osadě Havranů. Jeho další velkou úlohou byla „role“ prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Pro něj to ale nebyla jen funkce, festivalu dával tvář. Jeho přístup byl osobní, postavený na vztazích a intuici. Festival pro něj nebyl projekt. Byl to prostor, kde se potkávali lidé, kteří mají rádi film, život i společnost kolem něj. A on byl hostitelem. Možná právě proto Karlovy Vary pod jeho vedením nikdy nepůsobily strojeně.

Muž, který uměl žít

Herec John Malkovich o něm kdysi řekl, že „ten muž umí žít“. Znělo to jednoduše, ale vystihl to přesně. Nešlo o to, že by snad Bartoška žil bouřlivěji než ostatní, nebo že by jeho život provázely dramatické zvraty plné dobrodružství. Spíš šlo o způsob, jakým byl v přítomnosti. Nechával věci plynout tempem, které bylo jeho vlastní. Uměl být ve chvílích, ať už šlo o natáčení, rozhovor nebo obyčejné posezení, prostě přítomný. Mnozí o něm říkali, že je to člověk s vášní pro život, ale taky s nadhledem. Měl rád dobré jídlo, víno, společnost (i cigarety), nikdy se ale do ničeho nestylizoval, na nic si nehrál. Zároveň byl rovný člověk. Ostatně, v rozhovorech říkal, že když je člověk rovný, v dobrém se mu vše většinou vrátí. Když nelžete, nemusíte si pamatovat, co jste komu nakukali.

Humor a ironie bez stopy jízlivosti

Jeho humor nebyl postavený na efektních pointách ani na snaze zaujmout. Měl rád spíše krátké věty, lehké odbočky, ironické poznámky, které přišly přesně ve chvíli, kdy by jiný začal věci brát až moc vážně. Typický byl třeba jeho výrok: My, co máme silnou vůli, kouřit nepřestaneme. Možná jen glosa, ale ve skutečnosti přesný obraz jeho přístupu. Nepřehánět, nepřidávat význam tam, kde stačí nadhled. Podobně mluvil i o herectví, které se snažil vracet zpátky mezi normální profese. Z rozhovorů bylo taky cítit, že humor je pro něj způsob, jak si udržet odstup, jak si nenechat věci přerůst přes hlavu. A žertovat s nadhledem dokázal i o festivalovém dění, vždy s lehkou ironií, ale bez jízlivosti.

Nemoc, o které mluvil bez velkých slov

Poprvé se s rakovinou setkal už v roce 2014, kdy mu lékaři diagnostikovali nádor mízních uzlin. Nedělal z toho dramatický příběh, ale o nemoci mluvil otevřeně, ovšem bez potřeby sdílet detaily nebo vyvolávat soucit. Spíš jako o faktu, který vstoupil do jeho života a bylo potřeba ho přijmout. Léčbu podstoupil s typickým nadhledem a po jejím skončení se postupně vracel k práci, včetně Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Po celou dobu po jeho boku stála jeho dlouholetá manželka Andrea. Když se onemocnění později vrátilo, nehrál si na bojovníka ani nevydával velká prohlášení. Přijal věci tak, jak přicházely. Jiří Bartoška zemřel na následky rakoviny mízních uzlin ve věku 78 let 8. května 2025.