Pití vína patří k jakési společenské normě, bez které se neobejde snad žádná rodinná nebo obchodní večeře či párty. Znáte všechna nepsaná pravidla jeho konzumace? Jste si jistá, jak nápoj, v němž se ukrývá pravda, hodnotit a jakým komentářům se naopak raději vyhnout? Či jak správně držet skleničku?
Ne každý je odborník na vína, ale jistá znalost se při společenských akcích očekává. Patří k základní etiketě, že se do jisté míry orientujete a víte, jak se k vínu chovat. Přinášíme základní příručku sestavenou vinaři Miroslavem Majerem z vinařství Znovín a Petrem Chaloupeckým z vinařství Lahofer, díky níž vás případná ostuda kvůli neznalosti nebo nepřiměřené horlivosti mine obloukem. Oba vinaři se shodují, že nejhorší je hrát si zbytečně na experta. „Pohoda, takt, přirozenost a střídmost jsou nejlepší someliérský kurz pro každého,“tvrdí. Jaké jsou jejich další rady?
Miroslav Majer:Skleničku na víno je ideální držet za stopku nebo spodní část nožky. Díky tomu víno zbytečně nezahříváterukou, což je důležité hlavně u bílých a šumivých vín. Zároveň nezanecháváte otisky prstů na kalichu. Sklenku držte lehce, nikoli křečovitě nebo celou dlaní. Držení za kalich není tragédie, zejména v neformálním prostředí, ale elegantnější je stopka.
2. Jak víno pít
Miroslav Majer: Víno se pije spíše po menších doušcích a v tempu konverzace či jídla. Je vhodné počkat, až mají nalito i ostatní, a teprve poté začít pít. Při přípitku je slušné navázat krátký oční kontakt s lidmi u stolu a decentně si přiťuknout. Pokud sedíte u stolu, sklenka patří zpravidla na pravou horní stranu u talíře. Nepřiléváme ostatním bez vyzvání a nenutíme nikoho připíjet alkoholem. Největší etiketa je ve skutečnosti ohleduplnost a přiměřenost.
Miroslav Majer: Bezpečné jsou jednoduché a upřímné popisy dle vlastního dojmu. Nic nezkazí formulka, že je víno svěží, jemné, plnější, elegantní nebo příjemně ovocné. Dobře funguje poznámka, že se hezky hodí k servírovanému jídlu. Pokud vám chutná, stačí říct, že je velmi příjemné a dobře se pije. Nemusíte hledat složité vůně tabáku, kůže či mokrého kamene. Jednoduchost a autenticita působí kultivovaněji než teatrální degustace.
4. Jakým větám se vyhnout
Miroslav Majer: Nejhorší bývá sebejistý soud bez znalostí a zbytečná povýšenost. Nevhodně působí výroky typu „tohle je špatné víno“, „poznám kvalitu hned po prvním loku“ nebo „piju jen drahá vína“. Rizikové je i zesměšňování sladších vín nebo chutí druhých lidí. Není vhodné kritizovat víno nahlas před hostitelem, který ho vybíral nebo přinesl. Opatrnost je na místě i u tvrzení, že určitá země či odrůda dělá vždy nejlepší vína. Lepší je mluvit o osobním dojmu než vynášet rozsudky.
5. Kdy si (ne)nechat dolít?
Petr Chaloupecký: Obvykle se dolévá ve chvíli, kdy ve sklence zbývá už jen menší množství vína. Není nutné čekat, až bude úplně prázdná. K odmítnutí stačí jednoduché „děkuji, už ne“ nebo decentní gesto rukou nad sklenkou. Nejlepší společenské pravidlo je pít s rozumem.
Foto: Magnific.com
6. Jaké víno vybrat
Miroslav Majer: Bezpečnou volbou bývá suché bílé nebo šumivé víno jako aperitiv. Když si nejste jistí, je zcela v pořádku požádat obsluhu o doporučení podle jídla nebo příležitosti. Ke sklence stačí jemně přivonět jednou či dvakrát, nikdo neočekává dlouhé profesionální zkoumání a přehnané rozbory.
Doporučujeme
reklama
7.Jaké základní odrůdy znát
Petr Chaloupecký:Z bílých je dobré znát například Ryzlink, Sauvignon nebo Chardonnay. Z červených pak Frankovku, Pinot Noir, Merlot či Cabernet Sauvignon. Nemusíte si pamatovat stovky názvů, stačí několik základů a vlastní zkušenost.
Zdroj: autorský text, rozhovor s vinaři Miroslavem Majerem z vinařství Znovín a Petrem Chaloupeckým z vinařství Lahofer
