Na pěšinách lemovaných hustým křovím je vzrušující, že dopředu nikdy nevíte, kam vás zavedou. Divoké růže, svídy a brsleny plné ptačích povyků a opuštěných hnízd se krčí u pat starých bezů, jejichž hanbatou krásu částečně skrývají pomerančově zbarvené listy révy amurské. Tento zdatný šplhoun využívá příležitosti dostat se co nejblíž k nebi. Že by vyhlížel zatoulané sluníčko?
Tradiční anglické panství na okraji historické vesničky Cambo bere dech velkolepostí měřítka i výjimečnou zahradou, která dokonale ilustruje pompéznost listopadové dekadence. Javory jsou sice japonské, ale ve scénce s vodou a bergéniemi září jako české granáty z Turnova. Jsou to labužníci, milují půdy kypré a živné. Zato turany obývající škvíry ve zdi za lavičkou si vystačí s málem. Trvalky jsou už za zenitem a u včelích úlů pod jabloní panuje klid. Z listů se vytrácí chlorofyl, vítězí nad ním jiná barviva, mnohem nápadnější. Dokonce i mapy z lišejníků vynikají v podzimním chladu zřetelněji. Co podzim, to nový poetický obrázek. Tenhle se obzvlášť vyvedl. Při pohledu z ochozu, který vede pod lesem, se před vámi zahrada prostře jako na dlani.
Buky na nádvoří dumají nad plynoucím časem a zežloutlými listy zasypávají trávník před domem velkým a pevným jako skála, na který, když se podíváte, dýchne na vás dlouholetá historie. Jedenáct let před druhou světovou válkou ho po svém otci zdědil sir Charles Phillips Trevelyan. Muž, jenž neuznával soukromé vlastnictví, daroval dům i s pozemky organizaci na ochranu památek, a panství Wallington se tak otevřelo veřejnosti. Každý sem může zavítat, potkat se v lesnatém parku ze 17. století se stále vzácnější veverkou obecnou a obdivovat zahradu, odkud se rozevírají kouzelné výhledy do přírodního panoramatu nejsevernějšího anglického hrabství Northumberland. Současná podoba zahrady vychází z návrhů pamatujících krále Eduarda VII. Cestu do ní otevírají kovaná vrata. Za nimi se musíte rozhodnout, zdali vykročit kupředu, vydat se k velkolepému skleníku po ochozu, po kterém se kdysi producírovaly šlechtičny, a kochat se vyhlídkami na zahradu z ptačí perspektivy, nebo odbočit vpravo, sejít po dvouramenném schodišti a vrhnout se přímo do víru zeleně zářící ve všech barevných kombinacích, jež má příroda k dispozici. Spousta kvetoucích rostlin je už mimo hru, zato okrasné trávy se zrudlými javory mají v úchvatnosti pramálo sobě rovných a do kaskádovitě členěné zahrady, vyplněné trávníky a zátišími s jezírky a lavičkami, vnášejí náležitou sezonní náladu.
TEXT A FOTO: ADÉLA MCLINTOCK
Marianne Bydlení
