Od tajného vchodu po domácí trůn: Záhadný byt plný designových divností

„Celý život mě zajímá propojování lidí a zkoumání prostupnosti různých hranic - mezilidských, kulturních, žánrových, druhových. Baví mě hrát si na pomezí. Stejně tak i v rámci designu Ovenecké 33 jsme experimentovali s různými stylovými prvky a hranicemi mezi soukromým a veřejným prostorem,“ vysvětluje hlavní myšlenku projektu autorka kreativního konceptu Tereza Porybná. „Věděla jsem hned, že chci vytvořit prostor, který je sdílený, otevřený a prostupný, a zároveň se v něm dají objevit skrytá zákoutí a tajemství. Prostor, v němž se nikdy nemusíte vracet zpět stejnou cestou. Prostor, který je svébytný, ale přesto pořád proměnlivý, jako galerie nebo divadelní scéna, nebo jako já. Měla jsem štěstí, že jsem našla architekta, který mým představám rozuměl.“

Byt plný experimentů a inspirace

„Zpočátku jsem pro inspiraci poukazovala na tvorbu Luise Barragána, Valentiny Schlegel či Bijoye Jaina, ale postupně se architektonický návrh od těchto velkých inspirací odpoutával a byt nacházel svůj vlastní hlas a výraz,“ vysvětluje Terera. Do minimalistického základu zasadili různé divnosti a zhmotněné dětské sny; třeba domácí trůn, kuchyň, co vypadá jako jeskyně nebo tajný vchod v knihovně.„ Měla jsem možnost do našeho eklektického hraní zapojit různé spolutvůrce, designéry, umělce a přátele a podílet se na jejich intervencích. Právě díky těm drobným zážitkům, jako probírání se kusy kamenů, ze kterých pak vznikl obraz na terrazové podlaze, barvení přízí do jacquardu, sestavování sklíček do skleněné mozaiky, jsem mohla lépe pochopit různé tvůrčí procesy a řemesla a také porozumět předmětům, které mne nyní v mém domově obklopují. Je pro mne důležité znát příběh mého bytu, abych jej mohla sdílet a zvát tvůrce na rezidenční umělecké pobyty, skrze které se byt dále mění.“

Z historie zbyly jen obvodové stěny

Architekti ze studia Objektor měli za úkol přetvořit prázdný prostor  s podlahovou plochou kolem dvou set metrů čtverečních. Z historického domu zbyly obvodové stěny a z novodobé přestavby jen masivní betonový skelet. „Rekonstrukci jsme pojali jako živou scénografii proměnlivých a stálých kulis. Tvoříme rámec, který bude doplňován, aktualizován, používán. Pohybujeme se na hraně návrhů výstavních opor a adjustací jednotlivých artefaktů. Statickým betonovým skeletem rytmizujeme vloženou obíhací dispozici s variabilními vstupy a překvapivými průhledy. Energie bytu se mění v denní době, pohybu slunce, ve štukových kresbách stěn. Některé atmosféry jsou prchavé, mizející v čase, jiné jsou statické, jistě prožitelné a spojené s fyzickým pohybem. Byt dnes poskytuje zázemí pro tvorbu rezidenčních umělců. Slouží jako prostor pro výstavy, společenské akce, ale také jako útočiště pro investorku s tímto netradičním zadáním - přistoupit k návrhu bytu jako k výtvarné instalaci, vytvářet scény a zákoutí, které si uživatel vybírá podle nálady.“