Petra a Andy neuvěřitelným způsobem zrekonstruovali usedlost v zoufalém stavu: „Byli jsme bláhoví blázni,“ říkají
Darmyšl je velmi malebná bohem zapomenutá vesnička na úpatí Sedmihoří a právě tady se Petra s Andym pustili do rekonstrukce rozpadajícího se stavení. Jejich příběh má dobrý konec. Co dobrý, fantastický!
„V covidovém létě 2020 jsme se po 20 letech přestěhovali zpátky z USA s celou rodinou do Prahy, pak přišla druhá vlna covidu, a protože jsme se nemohli vídat ani s rodinou ani s přáteli a byli jsme pořád izolovaní a nevěděli co budeme dělat, tak jsme začali hledala na internetu nějakou únikovou cestu kam bychom popřípadě mohli v budoucnu jezdit, protože nikdo nevěděl jak dlouho covid bude trvat, co se bude nebo nebude dít a hlavně kdy to skončí,“ začíná Petra své vyprávění. „Milujeme staré věci a domy. Ještě v USA jsme zrekonstruovali starou farmu z roku 1730, takže nás to opět táhlo podobným směrem a dávalo nám smysl najít si něco podobného tady v Čechách a nakonec jsme opravdu našli! Jenže tahle naše usedlost byla daleko větší než jsme si představovali. Do tohoto místa jsme se okamžitě zamilovali a nechtěli jsme se ho vzdát a tím se zrodil nápad zrekonstruovat celou tu ohromnou budovu a nechat si nejmenší z budov jako “innkeeper house”, který nám jako rodině stačí a hlavní stavení se bude moci pronajímat.“
Zamilovali se do obra, se kterým bojovali
Usedlost byla v zoufalém stavu. Předchozí majitelé začali rekonstrukci, ale nedostali se nikam dál než vyklízení a bourání stěn. Deset let v ní nikdo nebyl, všechny čtyři budovy potřebovaly novou střechu, vodu, elektroinstalaci, kanalizaci. Zkrátka bylo nutné opravit úplně vše kromě obvodových stěn. „Myslím si, že jsme opravili doslova každičký centimetr a né jen jednou. Byli jsme bláhoví blázni, kteří se zamilovali do obra s kterým jsme bojovali na všech frontách. A byl to boj opravdu nelehký, několikrát jsme to už skoro vzdali,“ vzpomíná Petra. „Snažili jsme se zachovat co nejvíce původních prvků a využít materiálů, které tady už byly a nebo použit takové, které by zapadly mezi ty tradiční (dřevo, kámen, cihla, pálené tašky a z těch nových ocelové nosníky a beton). Samozřejmě je to kombinace starého kouzla a nového komfortního bydlení. Rozhodně se náš styl nedá nějak jednoduše zařadit, je to zkrátka naše.“
Po rekonstrukci je v interiéru i exteriéru zkombinované staré kouzlo a nové komfortní bydlení.
Oáza klidu uprostřed přírody
Největším problémem při rozsáhlé rekonstrukci byla spodní voda. Je totiž na celém pozemku. Výhodou sice je stále zelená zahrada, ale bylo nutné budovu dokonale izolovat. Ačkoli na začátku majitelé hledali spíš místo pro sebe a rodinu, statek byl tak velký, že se časem rozhodli část zrekonstruovat k pronájmu. „Pro mě osobně je celé místo jedna velká oáza klidu, ale samozřejmě odpočívat se nedá pořád. V létě je venku velký bazén, krb s podezřením, gril, ohniště, letní kuchyňka s velkým stolem, takže ideální místo pro partu přátel nebo velkou rodinu. Je tady i pingpong, ve vesničce máme i tenisový kurt, basketbalový koš, přímo kolem nás vedou cyklostezky a turistické trasy. Na podzim roste spousta hub, naproti máme rybníček, kde se dá rybařit a v blízkém okolí si můžete půjčit koně na projížďku,“ zve k návštěvě majitelka. „Darmyšl je velmi malebná bohem zapomenutá vesnička na úpatí Sedmihoří. Je obklopená lesy, pastvinami a širými poli. Naše usedlost je posazené mezi dvěma dalšími statky a je ze všech stran uzavřena pro dokonalé soukromí, kde člověk může v klidu rozjímat, odpočívat a zapomenout na starosti všedního života.“
- Zdroj článku
-
Darmyšl No.13, Marianne Bydlení