Přejít k hlavnímu obsahu
Lidé a místa

Pokáč nás pozval na návštěvu svého jednopokojového bytu, který prošel nápaditou proměnou

Info ikona
Na návštěvě u Pokáče

Muzikanta Jana Pokorného alias Pokáče si lidé zamilovali především proto, že ve svých písničkách zpívá o každodenních starostech. Podobné to má i s bydlením. Svou tříčlennou rodinu potřeboval vměstnat do jedné místnosti. Jak sám říká, malý prostor jim vůbec nevadí, protože se nemusí hledat a jsou si blíž.

Terezie Benoni | 22. 09. 2022

Jsme v krásné vilce na Petřinách, jak dlouho tady bydlíte?

Vrátil jsem se sem na vysoké, což je takových 11 let. Tehdy jsem tu bydlel ještě s bývalou přítelkyní. Ale ta historie je složitější. Dům postavil už můj praděda, v patře bydlí moje sestra s rodinou a já jsem první tři roky života bydlel přímo v tomhle pokoji, kde teď sedíme. Pak jsme se s rodiči přestěhovali na vesnici a zhruba po dvaceti letech jsem byl zase zpátky.  

Takže je to srdcová záležitost?

Určitě, máme to tu moc rádi. Je to dvojdomek, donedávna v patře bydlel děda, jezdí sem občas náš strejda. Takže je to rodinná záležitost.

Dům obklopuje krásná zahrada se starými jabloněmi, je pro vás důležité mít v Praze takový ostrůvek klidu?

Přiznám se, že než jsem měl svou současnou ženu a syna, tak jsem na ni vyšel tak jednou za rok a moc jsem nechápal, co bych na zahradě dělal. Byl jsem jako správný ajťák zalezlý vevnitř. O zahradu pečuje převážně švagr, ale teď se synem si ji moc užívám. A jsme moc vděční, že takový unikátní prostor v Praze máme.

Nacházíme se v místnosti, která slouží jako ložnice, dětský pokoj, obývací pokoj a pracovna v jednom. Jak je pro vás náročné pohybovat se všichni v tak omezeném prostoru?

Vždycky si říkáme, že je to fajn, protože se jednoduše najdeme. Pustili jsme se do stavby rodinného domu, takže tohle není definitivní, ale stěhovat se budeme až tak za dva roky. Tam se trochu bojíme toho, že už se tak snadno nenajdeme. Víme, že když malej není tady, je ve vedlejší místnosti. Ale samozřejmě to má svá úskalí. Když chci něco nahrávat, musím všechny vyhnat někam z domu a vybalit si všechny věci a není tu moc k hnutí. Pak to musím rychle natočit, uklidit a zase je zavolat, že už můžou dovnitř. Takže v tomto ohledu by se určitě ještě nějaká místnost navíc hodila. Na druhou stranu v Japonsku bydlí v mnohem menších bytech, takže co my si máme na co stěžovat.

S návrhem interiéru vám pomáhala designérka Bonami Petra Indruchová, jak spolupráce probíhala?

Říkali jsme si, že si to ještě na ty dva roky, co tu budeme, uděláme příjemnější. Myslím, že to dopadlo dobře. Chtěli jsme po ní, aby nám pomohla interiér trochu rozsvítit. Přišel nám návrh z Bonami s barevnými stěnami, který jsme si odsouhlasili a za pár týdnů bylo hotovo.

Dominantou jsou určitě plakáty od českých ilustrátorů Tomski & Polanski, jsou to vaši oblíbenci?

Máme je s mojí paní moc rádi. Hrozně dlouho jsme měli jejich printy nachystané a čekaly na pověšení. Při návrhu se vycházelo z těchto grafik, tak máme radost, že to všechno do sebe hezky zapadá.

Mluvil jste o tom, že se pouštíte do stavby domu, v jakém stylu bude?

Měl by to být moderní bungalov se zahradou. Tady to máme tak nějak na zkoušku a pak už snad budeme vědět, co se nám líbí.

Jste vystudovaný ajťák, jak se to projevuje v domácnosti, je pro vás estetická stránka věcí důležité, nebo jdete spíš po praktičnosti?

Já jsem technického ražení převážně v tom nepraktickém směru. Počítač nespravím, ale nainstaluji správně tiskárnu. Ale když někdo chce třeba vyměnit vypínač, tak to u mě teda nepochodí.

Narážím na text písně „Úplně levej“, odpovídá tedy realitě?

Odpovídá naprosto přesně skutečnosti. Když jsme to tu renovovali, tak pánové dobře viděli, čeho jsem schopný. Sundali zrcadlo a našli rozbombardovanou zeď umě schovanou právě za zrcadlem. V rodině to máme trochu otočené. Já jsem spíš přes tu estetickou stránku a moje žena je praktičtější. Takže se doplňujeme úplně fenomenálně.

Projekt vznikl ve spolupráci s Bonami.

Zdroj článku