Z bahniště u ubytovny vzniklo nové srdce čtvrti: Z místa, kam se báli i Brňáci, je teď městský obývák

Místo, které dřív nikdo nebral vážně, dnes žije vlastním životem. Plácek mezi ulicemi Cejl a Vlhká v centru Brna nebyl ani náměstím, ani ulicí – spíš zbytkovým prostorem, který se v deštivých dnech měnil v rozbahněné nic. Architekti Jan Veisser, Jan Hora, Barbora Hora, Klára Mačková, Maroš Drobňák a Alžběta P. Brůhová ze studia ORA se ho rozhodli zobytnit a dát mu důstojnost. „Plácek měl vždy podobu neutěšeného zákoutí. Cílem návrhu bylo místo kultivovat pro veřejnost i obyvatele sousední ubytovny, kteří neměli žádný jiný sdružovací prostor,“ vysvětlují autoři projektu.

Prostor není strnulý, ale živý a proměnlivý

Revitalizace proběhla v rámci širšího projektu Brnox Kateřiny Šedé a zachovala surovou estetiku periferie – s trávníkem, pražci, rudohnědým ocelovým mobiliářem i stínem vzrostlých stromů. Povrchy střídají trávník, štěrkový trávník a zpevněné plochy z mlatu a propustného betonu. Záměrně nevymezené funkce podporují spontánní užívání. Prostor není strnulý, ale živý a proměnlivý. Přibylo i osvětlení, které zvyšuje bezpečí a prodlužuje dobu využitelnosti. Výsledkem je veřejný prostor s lidským měřítkem, který nereprezentuje, ale slouží. A právě tím dává nové možnosti všednímu životu.

O studiu / autorovi

ORA je zkratkou pro originální regionální architekturu. Většina prací ateliéru spočívá v úpravách existujících struktur, což nebyla uvědomělá volba. Autoři rádi pracují s konstrukcemi a fragmenty, které byly odsouzené k zániku, aby je oživili v novém kontextu. Kromě vytváření domů a prostorů se ateliér zabývá i navrhováním jednotlivých objektů. Ateliér sídlí ve Znojmě a v Kutné Hoře a působí převážně na periferii.

Alžběta P. Brůhová (*1990, České Budějovice) je architektka na volné noze. Svůj zájem dlouhodobě směřuje k tématům 3P: Pestrost, Podmínky, Péče. Vystudovala UMPRUM v Praze, kde v současnosti působí jako koordinátorka mezinárodního ateliéru A2 Future Architectures Platform. V roce 2019 založila spolu s kolegyní Adélou Pečlovou profesní komunitu Architektky, která nabízí prostor pro spojování a další vzdělávání žen působících v oblasti stavební kultury. Ve své praxi se inspiruje pohledy intersekcionálního feminismu a ekofeminismu, úzce ji zajímá proces vytváření domova – ať už individuálního, nebo společenského. Od roku 2021 je členkou redakční rady časopisu ERA21.