Proměna pokojíku pro malého raubíře, aby už v noci necestoval do postele rodičů, zafungovala dokonale

Od toho se odvíjelo i zadání: velká postel s kvalitní matrací, na kterou by se naopak vešel i jeden z rodičů, kdyby měl Matyáš špatné sny, a také prostorná vestavná skříň na míru s množstvím snadno přístupných šuplíků na hračky a oblečení. A pak spousta místa na hraní na zemi a stavění z Lega i prostor pro autodráhu a svádění lítých bojů s akčními hrdiny. „Zatím jedeme v Tlapkové patrole, ale občas tudy za zvuků sirény prosviští i rychlá auta integrovaného zásahového systému,“ směje se Tereza. Rozpočet na proměnu byl 130 000 Kč. „Tereza je přemýšlivá minimalistka, klade důraz na kvalitu a zdraví. I v bydlení. Neplýtvá a snaží se o recyklaci a upcyklaci všeho, co jí přijde pod ruku, což je sympatický plán. Od začátku bylo jasné, že tady se peníze zbytečně vyhazovat nebudou: co šlo, to jsme opravili a natřeli. Unikátem je zachovalý psací stůl po Terezině prababiččce, u něho stačilo jen koupit nové úchytky. Až bude pro Matyáše malý, pak se pořídí nový. Starší hnědou židli jsme nechali zklížit a natřeli ji na tyrkysovou, stejně tak i drobný pojízdný kontejner. Chtěla jsem vyměnit šedé závěsy za veselejší a delší, aby se okno trochu nadechlo, ale Tereza má ráda ty původní: jsou stoprocentně blackoutové, v létě odcloní večerní západní světlo a Matyáš tak líp usíná. Co nepodcenila, byla matrace. Investovala do kvalitní futonové z přírodních materiálů, mladý pán spí doslova v bavlnce,“ vysvětluje designérka proměny Jana Vařechová Holoubková.

Mohlo by se vám líbit

Fascinující proměna pražského bytu pro čtyřčlennou rodinu: Přáli si dubové dřevo i betonovou stěrku

Jednoduchá a přitom geniální myšlenka

„Jana mi poradila, ať koupím šedých nadčasových polic o pár kousků víc, kdybychom chtěli sestavu později třeba rozšířit. Nemusely by pak být už k dostání. Jednoduchá myšlenka a přitom geniální! Stejně jako gumové úchytky na šuplíkách za patnáct korun kus. Jde o obyčejné dveřní zarážky! A jsou ve dvou velikostech, což vtipně rozbíjí placatou bílou plochu,“ říká Tereza. „Když jsem se poprvé setkala s Matyášem, byla jsem překvapená, jaký je to extrovertní chlapík s vlastním názorem. V roce a půl prý začal mluvit ve větách a od té doby prakticky nezavřel pusu, je extrémně zvídavý a velmi aktivní: miluje hry, které vyžadují interakci s druhým. Stavět si sám puzzle nebo si vymalovávat omalovánky, na to ho neužije. Když hra, tak s pořádnou dávkou imaginace a vášně a takové hry potřebují hlavně bezpečný prostor. Snažila jsem se do pokojíku přenést jeho osobité vidění světa, ale zároveň respektovat, že je to prostě malý kluk, co se bojí spát v noci sám. Museli jsme na to pomalu a s citem. Lesní tapeta se spoustou stromků a zvířat určitě funguje jako vlídná náruč při usínání a Matyášovu naturelu svědčí i otevřené police, kam si může přehledně odložit své akční kamarády a mít je přitom stále na očích,“ doplňuje deignérka.

Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno.

Mohlo by se vám líbit

Z noční můry blažený sen: Barbara proměnila hrůzostrašnou bažinu v rozkvětlý klenot

Galerie: Galerie: Pokojík s lesem

14 fotek 15 fotek