Podstatné jméno nebo sloveso poznáte nejspíš bez přemýšlení. Ale co když přijde na řadu příslovce, částice nebo spojky? Slovní druhy jsme se všichni učili už na základní škole, jenže některé dokážou potrápit i dospělé. Vyzkoušejte si náš kvíz a zjistěte, kolik si toho z hodin češtiny ještě pamatujete.
„Běž do lesa,“ řekne babička, „a vem to zkratkou kolem potoka.“ Nenápadná věta, kterou v Česku denně vysloví tisíce lidí. Ale věřte nebo ne, skrývá většinu slovních druhů. Jen se na to podívejte: „Běž“ je sloveso, protože říká, co má člověk dělat. „Do“ a „kolem“ jsou předložky, protože určují směr. „Lesa“ a „potoka“ jsou podstatná jména, protože označují místa. A slovo „to“? No jasně, zájmeno, protože zastupuje něco, co není vyslovené úplně přesně. Zní to pořád trochu jako školní látka? Možná. Ale jazyk je jako nářadí – čím víc víte, jak se používá, tím lépe vám slouží. A nemusíte ho kvůli tomu znát nazpaměť.
Slovní druhy používáme každý den, aniž bychom nad nimi přemýšleli
Čeština je na venkově živá a hravá. Míchají se tu nářečí, fráze z dětství i slovíčka, co byste ve městě neslyšeli ani omylem. „Dej to támhle do šuplete a neřekni nikomu ani ň.“ I tady pracujeme se slovními druhy, i když si to neuvědomujeme. Slova jako „ň“, „ťuk“, „fíha“ nebo „brnknout“ patří mezi citoslovce a slovesa, ale jsou tak zvukomalebná, že bychom je klidně mohli zařadit i do kategorie „domácí poezie“.
Doporučujeme
reklama
Poznáte příslovce od přídavného jména? Ověřte si to v našem kvízu
Možná si říkáte: „Na co mi bude v životě vědět, co je příslovce?“ Ale ono to smysl má. Když znáte jazyk, líp rozumíte tomu, co čtete, píšete, a hlavně říkáte. Snáz si všimnete, jak různé významy mění tón věty. A taky poznáte, proč vám něco v textu nesedí. I když nevíte přesně proč. Navíc… když jednou budete opravovat diktát vnoučeti, bude se vám hodit vědět, proč „rychle běžel“ je příslovce a sloveso a ne dvě přídavná jména. A jak si slovní druhy zapamatovat? Zapomeňte na biflování. Mnohem lepší je učit se v kontextu. Třeba si zkuste vybrat větu z oblíbené knihy nebo písničky a určit, co je co. Anebo si zahrajte náš kvíz a uvidíte, jak na tom jste. A když uděláte chybu? No co. Jazyk je živý organismus, ne policejní protokol. Důležité je, že ho používáte – a s trochou nadhledu se v něm dá vyznat mnohem snáz, než se zdá.
