Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Rodina a děti

Nejednejme s miminky a batolaty jako s dospělými, říká o formování dětského sebevědomí psychoterapeutka

Bez sebevědomí to prostě nejde. Jak ho dětem předat a jak se vlastně formuje? A proč bychom se měli ve výchově vyhýbat extrémům? Nejen o tom jsme si povídaly s psychoterapeutkou Evou Labusovou.

Iva Hadj Moussa | 13. 07. 2023

V jaké fázi života se rozhoduje o tom, jaké budeme mít sebevědomí v dospělosti?

O tom, jakou kvalitu má naše sebevědomí, se zpravidla rozhoduje v prvních letech našeho života. Pravděpodobně se utváří ještě mnohem dříve – a to už okamžikem našeho početí. Záleží na tom, jestli nás naši rodiče chtějí, nebo ne. Zda-li jsou spolu v souladu, nebo nikoliv. Po našem příchodu na svět je zásadní, jestli máme rodiče, kteří nás vnímají a naplňují naše neodkladné vývojové potřeby. Ty jsou totiž velmi specifické. Jde o to, že zhruba do třetího roku si lidská bytost není vědoma sama sebe, psychologie mluví o teprve probouzejícím se já.

Je to tedy tak, že základy sebevědomí se formují už u miminek?

Ano. Nejmenší děti jsou přitom plně závislé na svých pečovatelích, kteří skrze své vlastní vnímání a reakce zprostředkovávají dítěti pozvolný vstup do jeho sebevnímání i emocionálního prožívání. Na tom, jak tohle rodiče dělají, záleží, co se v pozvolna ustupující mlze probouzejícího se dětského sebeuvědomování odehrává a zda dítě sebe samé vnímá jako vítané a přijímané, nebo přehlížené či dokonce odmítané. Novorozenci a malá miminka jsou zcela vydaná napospas svým pocitům a potřebám, které ale ještě neumějí rozpoznat a regulovat. Pro nezralost své nervové soustavy nemají možnost stresu uniknout ani se uklidnit. Potřebují pomoc rodičů nebo jiné blízké pečující osoby. Pokud svět můžeme skrze své pečovatele vnímat jako přívětivé a spolehlivé místo, získáváme niterně stabilní základ, na kterém později stavíme v běžných i výjimečných situacích a který nám pomůže projít i těmi nejhoršími časy - časy krizí, ztrát, nesplněných přání, proher a dalších výzev.

Nabízí se otázka, jestli je míra našeho sebevědomí daná tím, jaké jsme měli rodiče…

Rodič svým působením, prožíváním a příkladem předurčuje schopnost vyznat se v sobě, chovat se k sobě láskyplně a ano, také mít přiměřené sebevědomí. Je smutnou pravdou, že jedním z vůbec nejčastějších problémů, který lidé přinášejí do psychoterapeutických ordinací, je právě narušený vztah k sobě, sebeodcizení, neschopnost rozumět si a vnímat smysl vlastního života. Hlubší analýza pak obvykle potvrdí, že podobné odpojení si většina lidí nese už ze svého dětství.

Jak se vlastně nízké sebevědomí projevuje v našem každodenním chování a prožívání?

Jde o všechny projevy, které svědčí o tom, že dotyčný se sebou není ve vnitřním kontaktu a nemá vytvořený vztah k sobě samému. Nepřijímá se. Je k sobě přehnaně kritický, nebo naopak nekritický. Neumí rozlišit, co je a není důležité. Pořádně se neorientuje v tom, co chce a nechce. Na nevědomé úrovni se pořád s někým srovnává, touží po tom, co mají druzí, bývá ušlápnutý, nebo naopak soupeřivý. Prožívá nějaký druh nerovnováhy v oblasti vztahové autonomie. O nízkém sebevědomí svědčí každé sebeponižování i každé sebenadřazování. Nesebevědomému člověku navíc chybí přiměřená rovnováha v situacích, kdy potřebuji říct ano, nebo ne. Kdy mám posoudit, zda zůstat, nebo odejít. Rozhodnout, kde se přizpůsobím, a kde věci udělám po svém. Tohle vše je v nějaké míře patrné už od předškolního věku. Ze své rodiny si dítě nese „strategii přežití“, kterou nejprve nevědomě uplatňuje v soužití s rodiči, a poté si ji, obvykle též nepozorovaně, přenáší do všech dalších vztahů. Více o tom prozrazuje teorie a praxe citové vazby neboli attachmentu.

Je něco, na co by si rodiče měli dávat v tomto ohledu obzvlášť pozor?

V praxi vidíme, že rodiče nejvíce chybují v tom, že s miminky a batolaty jednají jako s dospělými, ve smyslu „tohle si to dítě ke mně nemůže dovolit!” Jenže dítě není malý dospělý. Vše, co rodič po něm chce - včetně uklidnění ze záchvatu nekontrolovaného vzteku - mu má nejprve on sám ukázat svým příkladem a dítě ukonejšit skrze své vlastní zachování klidu. Je vcelku k ničemu chtít měnit chování dítěte v inflaci slov, zákazů a příkazů. Děti příliš nereagují na slova, nýbrž především na emoční atmosféru.

Mohlo by se vám líbit

„To, že děti nevedeme k samostatnosti, je průšvih,“ říká psychoterapeutka Eva Labusová

Proč se děti, které jsou stále pod kontrolou rodičů, nenaučí být samy se sebou a improvizovat? Proč je špatně, že nemají možnost poučit se z vlastních chyb? S psychoterapeutkou Evou Labusovou jsme si povídaly o dětské samostatnosti a zodpovědnosti.
marianne.cz

Co si myslíte o zákazech a trestech?

Jejich uplatňování považuji za překonané. Zejména fyzické tresty se ukazují být kontraproduktivní. Ani ironie nebo sarkasmus nejsou v komunikaci s dětmi, které všechno berou doopravdy, vhodné. Vyhýbejme se ve výchově extrémům. Oba do krajnosti vychýlené způsoby, rigidně autoritářský i liberálně bezhraniční, jsou považovány za poškozující. Žádoucím hledaným ideálem je výchova respektující a vědomá, zahrnující laskavé, přirozeně autoritativní vedení rodičů, usilujících o rovnováhu mezi přiměřeným ukázňováním dítěte, vymezováním hranic, a podporou jeho autonomní osobnosti. A velmi rozhoduje kvalita našeho vztahu. Pokud se máme upřímně rádi, chceme si vyjít vstříc.

Čím ale zákazy a tresty nahradit?

Je to alchymie. Hlavním motivačním faktorem je ve výchově je, znovu to zdůrazněme, láskyplný vztah dítěte a rodičů. Tedy nikoliv už hierarchie moci, strohá přísnost nebo i zastrašování a manipulování, jako to bylo běžné dřív. Většina rodičů, kteří řeší tohle téma, přiznává, že děti fyzicky trestají, když se sami dostanou do afektu a ztratí sebeovládání. Posléze z toho vůbec nemají dobrý pocit. Uvědomují si, že právě tohle je na výchově nejtěžší - řídit se sami tím, co po dětech chceme. Dnešní výchova plyne oběma směry. Také rodiče se významně a vědomě mění působením svých dětí. A to v každém věku.

Odkdy už dítě může bezpečně strávit nějaký čas mimo domov, například přespat u babičky, nebo v pozdějším věku strávit dopoledne v nějakém předškolním zařízení?

Na rozdíl od kojenců a mladších batolat, kteří ještě odloučení od rodičů vnímají jako bolestnou ztrátu a opuštěnost - jejich mozek není schopen vnímat čas - po druhém roce děti už obvykle umějí trochu vybalancovat rozdíl mezi společenstvím a samotou. Zvládnou, když je chvíli hlídá někdo jiný, zvláště pokud je to osoba blízká a milovaná nebo taková, která nabízí příjemnou změnu a třeba nové způsoby hry. Vývojově do tří let respektujme, co dává dítě svým chováním a případnou separační úzkostí najevo. Později se ho snažíme v samostatnosti citlivě podporovat a vytváříme příležitosti si ji vyzkoušet. Co dítě může vyřídit samo, ať vyřídit zkusí.

Mohlo by se vám líbit

Šest způsobů, jakými snižujete sebevědomí svého dítěte

Sebevědomí je základním stavebním kamenem osobnosti. Tvoří se v raném dětství a jako rodiče ho můžeme do velké míry ovlivnit. Čeho se vyvarovat, když chcete, aby si vaše dítě více věřilo?
marianne.cz

5 důvodů, proč je sebevědomí zásadní:

1. Pozitivní obraz o sobě: Sebevědomí pomáhá dětem mít pozitivní obraz o sobě. Když mají děti zdravé sebevědomí, věří si a mají vnitřní jistotu, což zvyšuje jejich schopnost přijímat výzvy, řešit problémy a vyrovnávat se s neúspěchy.

2. Emoční stabilita: Mít sebevědomí může dětem pomoci vyrovnávat se s emocemi a stresovými situacemi. Když děti mají větší míru sebevědomí, jsou často odolnější vůči negativnímu vlivu a mají lepší schopnost zvládat frustrace, úzkost a stres.

3. Sociální dovednosti: Sebevědomí je také důležité pro rozvoj sociálních dovedností u dětí. Když mají děti důvěru v sebe, je jim snazší navazovat a udržovat zdravé vztahy s vrstevníky. Mít sebevědomí je spojeno s lepším komunikačním schopnostmi, vyjádřením vlastních potřeb a hranic a respektem k druhým.

4. Větší odolnost vůči negativnímu vlivu: Děti s vyšším sebevědomím mají tendenci být méně náchylné k negativním vlivům a manipulaci. Mají silnější vnitřní hodnoty a schopnost bránit se negativním vlivům, jako jsou šikana, nátlak vrstevníků nebo pokušení k nevhodnému chování.

5. Lepší akademické výsledky: Výzkum naznačuje, že děti s vyšším sebevědomím často dosahují lepších akademických výsledků. Mají větší motivaci, vytrvalost a schopnost sebeřízení, což přispívá ke zlepšení jejich učení a úspěchu ve škole.

Mohlo by se vám líbit

Sedm vět, které škodí dětem, a přesto je často používáme

Častokrát i nevědomky proneseme ke svým dětem věty, které jim nejen nepomůžou, ale navíc srazí jejich sebehodnotu. Tipněte si, o které věty jde.
marianne.cz
Zdroj článku

Související články

Rodina a děti
Vztahy mezi vnoučaty a prarodiči: Jak nás mohou ovlivnit a co dělat, když nefunguje vzájemné pochopení?

Vztahy mezi vnoučaty a prarodiči: Jak nás mohou ovlivnit a co dělat, když nefunguje vzájemné pochopení?

Rodina a děti
Chcete vychovat úspěšného člověka? Řiďte se těmito radami

Chcete vychovat úspěšného člověka? Řiďte se těmito radami

Rodina a děti
3 rodičovské mantry, které vám pomohou s výchovou odolného dítěte

3 rodičovské mantry, které vám pomohou s výchovou odolného dítěte

Rodina a děti
Jaké doplňky výživy pro sportovce juniory jsou vhodné?

Jaké doplňky výživy pro sportovce juniory jsou vhodné?