Ženy se starají nejen o své děti, ale i o své rodiče. Péčí o druhé tak stráví většinu svého dospělého života. Co s tím?

Ženy jsou obvykle těmi, kdo zůstává s dětmi na rodičovské dovolené a kdo se potom častěji stará o plnění domácích úkolů a docházení na kroužky. To není naše spekulace či genderové předsudky, ale fakta. Rodičovskou dovolenou čerpají pouhá dvě procenta mužů a podle průzkumu Proměny české společnosti, na kterém se podíleli v roce 2015 vědci z Akademie věd České republiky a Masarykovy univerzity, tráví ženy péčí o děti do tří let šest a půl hodiny denně, u mužů jsou to dvě hodiny. I když ženy pracují stejně jako jejich partneři, tak tráví více času péčí o děti a o domácnost. Mimo to to jsou převážně ony, kdo využívá zkrácené úvazky, právě kvůli tomu aby stíhaly rodinné povinnosti spojené s dětmi.

A to trvá do té doby, dokud se potomci neosamostatní. Což je obvykle ještě celou základku, ale jistým způsobem tam pro své děti jsou i na střední škole. Potom odejdou na vysokou školu, či do svého bytu, a v tu chvíli si mohou oddechnout. Ale ne na dlouho. Zrovna když překonají syndrom prázdného hnízda a začnou si užívat své volnosti, tak u mnohých nastane čas, kdy je potřebují jejich rodiče v důchodovém věku. Podle publikace „Sandwichová generace“ – kombinování práce a péče o závislé členy rodiny
70 % osob ve věku 45-59 let pomáhá svým rodičům v každodenním životě. Mezi pečovateli přitom výrazně dominují ženy.

„Je to sedm let, co moje nejstarší dcera odešla na vysokou, a tři roky, co intenzivně pečuji o mamku,“ vypráví pětapadesátiletá Eva. Vyloženě pečovat o nikoho tak nemusela reálně čtyři roky, osm, kdyby se nepočítala střední.

Tento fenomén nazývá lidi jako Evu takzvanou „sendvičovou generací“. Označuje konkrétně dospělé ve středním věku, kteří jsou jako v sendviči uvízlí mezi dvěma generacemi, přičemž obě z nich potřebují jejich péči a vedení. To ovšem potom vede, k tomu, že tráví většinu života péčí u druhé. Podle průzkumu organizace ILO ženy globálně vykonávají 76,2 % z celkového počtu hodin neplacené pečovatelské práce, což je třikrát více než muži.

Dopady „sendvičové péče“

Je ovšem důležité si uvědomit, že péče o druhé je náročná, je to vlastně práce navíc, a tak má na „sendvičovou generaci“ neblahé dopady. „Je to jako starat se znovu o dítě. Jen tady není ten vývoj dopředu. Navíc když zkusíte nějaký logický argument, následuje věta no ty to tak víš, vždyť jsi ještě nebyla na světě,“ přibližuje Eva svou péči o devadesátiletou maminku. „Je to celkově náročné na psychiku,“ dodává.

Dle zmiňované publikace má tato forma péče mnoho negativních dopadů. Může vést ke zvýšení stresu, frustrace a na pracovišti ke snížení produktivity, jelikož i když je člověk v práci, tak musí myslet na osobu v péči a řešit její problémy, takže se celkově nedokáže tak dobře soustředit. Zároveň to může vést k odmítání školení z důvodu časové náročnosti či vzdálenosti, odmítání povýšení, ke konfliktům na pracovišti, častější absenci a vybírání neplaceného volna, ale i k předčasným odchodům do důchodu.

„Do práce jezdím co nejpozději to jde a z práce zase spěchám zpátky. S mamkou teď bydlím. Když odpoledne něco mám, posílám tam za sebe na hlídání další příbuzné,“ potvrzuje problematiku Eva.

Co s tím?

Toto je ovšem dlouhodobě neudržitelný stav. Velkou výhodou je flexibilní pracovní doba či možnost práce z domova, ale obvykle je dobré do budoucna přemýšlet o výpomoci z řad pečovatelů či o domově důchodců. Existují dokonce i „školky pro seniory“

Je jasné, že nechcete své rodiče nechat na holičkách po tom všem, co pro vás udělali. Ale je důležité myslet na to, že říct si o pomoc není slabost. A především, že člověk musí myslet i na sebe.